Gap year? Proč nevyjet za dobrovolnickou zkušeností?
Zářijové maturity jsou za nimi a některým se možná nenaplnila jejich studijní očekávání. A možná se ptají, „co teď“? Z mnoha různorodých cest, které se jim nabízejí, jedna vede do světa mezinárodního dobrovolnictví. A jak vypadá? Jak se lze na ni vydat?
Evropský sbor solidarity. Již jsme o něm na našem webu psali. V dnešním světě plném nových a nečekaných výzev je pomocná ruka dobrovolníka více než dřív potřebná. A prospívá nejen druhým, ale zásadně také samotnému dobrovolníkovi či dobrovolnici. Pojďme se tedy podívat, jak to ve sboru solidarity chodí.
Máš chuť se zapojit. Hledáš možnosti a hle, objevíš Evropský sbor solidarity a možná i jeho databázi příležitostí. A tak čteš. https://europa.eu/youth/solidarity_en
Aha! Tak mohu vycestovat za zkušeností až na 12 měsíců! A nebudu úplně chudou „kostelní myší“. Evropská komise, potažmo ta ona hostující organizace, kterou si vyberu, mi zajistí ubytování (většinou z dalšími dobrovolníky z jiných zemí), podpoří mě stravným (pro Českou republiku to bývá zhruba 3500 Kč/měsíc) a k tomu mi náleží ještě kapesné. Tak to nezní špatně. To hladu neumřu a ještě mi troška zbyde na poznávání té či oné země.
Ale co budu vlastně dělat? Kde budu pomáhat? To záleží na mně. V databázi si hledám takovou příležitost, která mi osobně, a i profesně, prospěje. Třeba práce s dětmi. Nebo pomoc nemocným. Nebo péče o přírodu. Nabídek je, vidím, víc než dost.
A tak vybírám a posílám zprávu. A ejhle! Podpůrná organizace vstupuje na scénu. Kdo to je? A proč jí potřebuji? Hmm… rozumím. No jasně. Přeci potřebuji někoho, kdo mě na cestu připraví, kdo mi pomůže s přípravou, pomůže třeba s učením jazyka té země, kam chci odjet. No a také někoho, na koho se můžu obrátit, až mi bude třeba smutno tam daleko od rodiny a přátel.
A tak píšeme, voláme, posíláme různé dokumenty a smlouvu. Koukám, že to Evropská komise bere vážně vážně. Tak to tedy musím i já. Pěkných pár stránek textu o tom, co a kdo bude dělat, jaká jsou vzájemná práva, ale i povinnosti. To mě hned tedy nenapadlo. Ale ano, až se vrátím, tak nejspíš budu hledat práci, po takové zkušenosti věřím mnohem snadněji, a i tam mě čeká mnoho příprav, ale i administrativních úkonů a hlavně – smlouva. Pak již tedy pracovní.
Smlouva podepsána, já již snad vše potřebné vím, a tak jen poslední krok. Cesta tam. No, pravda, žaludek mám trochu stažený, ale těším se. Vždyť se toho hodně naučím! A také poznám novou zemi, nové přátele, naučím se jejich jazyk. A když mi bude ouvej, tak zavolám své podpůrné organizaci tady doma.
A tak se těším. Na nové zážitky, na to, co se o sobě dozvím, na to, koho a kde potkám. Jo a vlastně mi ještě říkali, že Evropský sbor solidarity, tedy všechny ty evropské programy pro mládež, jako je i Erasmus+, jsou největší seznamkou pro mladé. Tak kdo ví, třeba tam na mě někde někdo čeká..
Autorka článku: Gabriela Medwell
Více informací o možnostech mezinárodního dobrovolnictví zde: https://europa.eu/youth/solidarity_cs
