Workcampuju: Asie pro začátečníky

Zkušení cestovatelé by se určitě hádali, ale pro člověka, který v životě nebyl dále než v Chorvatsku, je Turecko asijská exotika. Psi zde chodí bez páníčka. Vstává se tu později a též spát se chodí později. Kultura a morálka jsou zde značně odlišné od toho, na co jsme zvyklí u nás doma. Auta zde jezdí přes plné čáry. Z mešit se pětkrát denně ozývá volání k modlitbě a potkávat na ulici zahalené ženy je na denním pořádku. Lidé jsou milí, přívětiví, ale i velmi hluční. Na každém druhém vstupu se setkáte s bezpečnostní prohlídkou, protože zde byly nedávno teroristické útoky. Bohužel je všude velké množství odpadků, vůbec se tu neřeší ekologie tolik jako v Česku. Všichni jsou tu nacionalističtí, na ulicích visí vlajky a portréty národního hrdiny Mustafy Kemala. A za dva týdny tu skoro nezapršelo. Toto jsou ve zkratce mé zkušenosti z Turecka.

Před odjezdem na letošní workcamp jsem už, co se dobrovolnictví týče, nebyl žádným nováčkem. Workcampy - jeden v Německu a druhý ve Francii - se mi v předchozích letech osvědčily jako perfektní způsob, jak lépe poznat navštěvovanou zemi. A tak jsem ani tento rok tedy nevolil jinak. Od ostatních dobrovolníků jsem slyšel zážitky ze vzdálenějších zemí a nejen proto jsem se rozhodl vyjet do Turecka. Tam mě táhla i další věc – na předchozím workcampu jsem poznal jednu dívku z této země a při loučení mě pozvala, abych přijel. Což nešlo odmítnout.

Přihlásil jsem se na workcamp věnovaný výpomoci v Adrenaline Parku v horách. Naším domovem bylo po 2 týdny sedlo v nízkém pohoří blízko Bursy. To je město vzdálené vzdušnou čarou asi 100 km jižně od Istanbulu. V parku jsme bydleli v dřevěných bungalovech, chodili jsme na výlety do přírody, jezdili na čtyřkolkách a kánoích. Naší pracovní náplní byla pomoc v parku během rušných dnů, tedy obzvláště o víkendech. V týdnu jsme vymalovávali základní školy v nejbližší části města. Kvůli našemu odlehlému ubytovaní jsme museli každý den trávit čas jízdou autem. Ta ale přinášela úžasné výhledy, takže jsem si nikdy nestěžoval.

V parku nebyl signál, tedy ani žádný internet, prostě nic. Možná i díky tomu jsme se ve skupině všichni spolu bavili. A právě poznání nových lidí vždy důvodem, proč na workcamp jet. Na projektu jsme se setkali jako skupina lidí skládající se z převážně východních slovanských zemí (Česko, Slovinsko, Rusko, Srbsko), jedné Nizozemky a Kazašky a samozřejmě tureckých leaderů. Značnou část tvořili studenti mezinárodních vztahů, často jsme tedy porovnávali historie našich zemí a řešili kulturní rozdíly (další velkou společnou zálibou byla hudba, takže jsme si při cestách autem sdíleli populární písničky z našich zemí).

Workcamp byl zorganizován skupinou fotbalových fanoušků klubu Bursaspor. Ti nám zajistili stravování, materiál potřebný k práci, ale také návštěvy památek a setkání s místními. Díky nim jsme se podívali na stadion místního týmu, navštívili historická místa a mnohokrát dostali jídlo zdarma (například slavný Iskender, typ kebabu). Jak je v Turecku zvykem, často nás zvali na čaj, což je – pro milovníka čaje, jako jsem já – ráj na zemi. Vše je tu také levnější, takže si zde Evropan přijde bohatý. Nejvíc se to projevovalo na jídle, které tu bylo prostě vynikající (to taky proto, že turecká kuchyně je výborná). A všichni tu mluví řečí, která je blíž korejštině než kterémukoliv evropskému jazyku (Turci bohužel angličtinu moc nevedou).

Zkrátka, přes všechny tyto rozdíly jsem si Turecko jednoduše zamiloval. Už se těším, až někam vyrazím příští léto!

Michal Tešnar



WORKCAMPY – KRÁTKODOBÉ DOBROVOLNICKÉ PROJEKTY:

Workcamp je skvělou příležitostí, jak přispět na dva až tři týdny k dobré věci, poznat nové přátele z celého světa a něčemu novému se naučit.  Ať už v Česku nebo ve více než 70 zemích světa se můžete v mezinárodním týmu dobrovolníků podílet na obnově památek, ochraně přírody, pomoci druhým a mnoha dalších projektech. Ve volném čase si pak užijete spoustu zábavy při poznávání okolí, hraní her, lenošení nebo třeba vaření s ostatními. Více informací naleznete na internetových stránkách INEXu.