Workcampuju: Svět mi najednou připadal daleko menší a já jsem se cítila o mnoho jistější

Ahoj, tady Magdaléna. Sedmnáctiletá holka z Ostravy, která na začátku prázdnin vyrazila na workcamp do anglického Brightonu a ráda by se s Vámi podělila o své zážitky.

Moje cesta za touto zkušeností vůbec nebyla přímočará.  Když mi zhruba na jaře padly moje tehdejší cestovní plány na léto, přemýšlela jsem, co s volným časem. Má sestra, která již dobrovolničila minulý rok, mi navrhovala vyrazit právě na nějaký workcamp. Ze začátku jsem si tím nebyla vůbec jistá, ale pak se to ve mně zlomilo. Touha zažít něco nového a dobrodružného byla silnější než strach z cesty do neznáma. A to jsem vám ani neřekla, že jsem se o odjezdu do Anglie dozvěděla pouze asi 3 týdny předem, protože do té doby byla kapacita naplněna.

S výběrem konkrétního workcampu to nakonec bylo jednodušší, než by se zdálo. Strávit delší dobu v zemi, kde je úředním jazykem angličtina, bylo už delší dobu mým snem, takže nebylo co řešit. Navíc mi termín úplně vyhovoval a těšila jsem se, že kromě Londýna, který jsem v minulosti navštívila, poznám zase další část Velké Británie. A samozřejmě nesmím opomenout, že kromě cílové země mě nadchl samotný program. K přírodě mám blízko. A jelikož ekologie, zemědělství a věci s tím spojené jsou teď velkými tématy, přišlo mi zajímavé propojit moje znalosti s praxí v podobě práce na farmě.

Jak jsem už naznačila, Anglii jsem zkrátka chtěla poznat trochu jinak a intenzivněji než z dvoupatrového autobusu v centru Londýna. Představa poznat tuto jednu z evropských velmocí očima dobrovolníka se mi zdála skvělá. Myslím, že ze země máte vždy jiný dojem, když poznáte místní obyvatele a strávíte tam alespoň pár dní. Samotný Brighton byl ideálním místem na pobyt mého typu. Ani malé ani velké. Zároveň to rozhodně není žádné město bez atmosféry. Při večerní procházce centrem města jsme často potkávali mnoho mladých lidí, kteří se šli bavit do barů nebo jen tak posedět a pokecat s partou kamarádů na pláži. Moře dělá s celkovým duchem města svoje. Lidé se tady scházejí, grilují, snaží se utéct neúprosným rackům, zatímco jí fish&chips nebo chtějí zažít trochu srandy na atrakcích na známém pieru při západu Slunce. Unešená jsem byla z neskutečné variability módních kousků. To, za co by vás u nás už dávno jednoznačně pomluvili, bylo v Brightonu na denním pořádku. Bezpodmínečně to souvisí s faktem, že Brighton je známý velkým počtem příslušníků LGBT komunity. Nešlo přehlédnout výraznou duhovou výzdobu v celém městě. Atmosféra města přezdívaného London by the sea mi zkrátka přišla velice příjemná. Hlavou mi proběhla třeba i myšlenka studovat v budoucnu na místní univerzitě.

Před odjezdem mi přišel infosheet, ve kterém byla mimo jiné popsána i náplň projektu a konkrétní práce. Tušila jsem zhruba, do čeho jdu, ale člověk nikdy neví, jaká bude realita. Na úvod jsme se seznámili s hlavou celé Rock farm. Šlo o milého pana Bena, který úplně zanechal své původní profese a rozhodl se přestěhovat do Anglie. Už toto mi přišlo na začátek velmi inspirativní. Farma je velká 6 arů a pěstuje se na ní převážně ovoce, zelenina, bylinky a jedlé květiny oblíbené na dochucení salátů. Jak jsem pochopila, cílem Bena a jeho spolupracovníků je hospodařit na farmě co nejvíce organickou cestou, naslouchat přírodě a zapojit do chodu farmy různé věkové a sociální skupiny, kterým by mohla práce na farmě posloužit jako terapie.

Naše úkoly se den ode dne lišily. Sbírali jsme ovoce (např. ostružiny pro paní, která z nich následně udělá vyhlášené marmelády), barvili jsme velké dřevěné květináče, zalívali, vytvářeli česnekový záhon, nebo třeba připravovali balíčky bylin na prodej. Největším úkolem v průběhu týdne bylo postavení plotu z přírodních materiálů před kontejnerem, který sloužil jako sklad nářadí, a vytvoření a položení další vrstvy hlíny na pec na pizzu. Na farmě jsme zároveň každý den vařili oběd, což byla také má oblíbená aktivita. Není nad malou stísněnou kuchyň, kde se to jen hemží rozdílnými názory na stravování podle země původu jednotlivých aktérů.

Zážitků jsem si odvezla opravdu nespočet. Jak jsem už říkala některým mým kamarádům - bude těžké, aby těchto 8 dní prázdnin něco přebilo. Nejvíce mi na tom všem přijde neuvěřitelné asi to, že se nás třináct dobrovolníků plus dvě skvělé vedoucí z různých zemí Evropy sešlo úplnou náhodou. Nikdy před tím jsme se neviděli ani neznali. Najednou nás osud zavedl na stejné místo určení a my spolu strávili intenzivně několik dní. Neskutečně mě bavilo trávit čas se svými vrstevníky ze zahraničí v zahraničí. Ať už jsme si jen společně překládali slovíčka z naší řeči do té cizí, nebo vedli duchaplné debaty o důležitých tématech, vždycky jsme se smáli a užívali si těchto jedinečných okamžiků. Nezapomenu na snahu dosáhnout dokonalé konzistence hlíny na pec na pizzu, nezapomenu hraní hry Werewolf, u které jsme zažili snad nejvíce srandy. Jednoduše to bylo vskutku nezapomenutelné. Přestože nám přes pracovní týden moc volného času nezbývalo, Brighton jsme se snažili prozkoumat co nejvíce. Jedno odpoledne jsme navštívili malebné městečko Steyning. A díky pár volným hodinám před odletem do mé rodné země jsem strávila chvíli i v Londýně.

Když si znovu představím, jak jsem měla rozklepané nohy při výstupu z letadla v Londýně a v jakém rozpoložení jsem tuto metropoli opouštěla, přijde mi to jedním slovem neskutečné. Možná jsem byla stejně vyklepaná, ale to tak možná z představy, že musím tuto zemi a všechny lidi, které jsem poznala, opustit. Nechci používat žádné fráze, ale poprvé jsem měla pocit, že jsem se za tak krátkou chvíli změnila. Svět mi najednou připadal daleko menší a já jsem se cítila o mnoho jistější. Byla to opravdu skvělá příležitost, jak poznat plno inspirativních lidí, dostat se na místa, kam byste se normálně nedostali, vyzkoušet si práci na farmě a udělat něco bez nároku na finanční odměnu v dnešním komerčním světě, procvičit si cizí jazyk a vyrazit sám z bezpečí domova. Doporučila bych tuto zkušenost jednoduše všem. I těm, které to zpočátku nebralo, protože přesně to byl můj případ.

Nebojte se a jděte do toho. Nebudete litovat, věřte mi.Tak třeba někdy na workcampu, na viděnou.

Magdaléna Zajícová

WORKCAMPY – KRÁTKODOBÉ DOBROVOLNICKÉ PROJEKTY

Workcamp je skvělou příležitostí, jak přispět na dva až tři týdny k dobré věci, poznat nové přátele z celého světa a něčemu novému se naučit.  Ať už v Česku nebo ve více než 70 zemích světa se můžete v mezinárodním týmu dobrovolníků podílet na obnově památek, ochraně přírody, pomoci druhým a mnoha dalších projektech. Ve volném čase si pak užijete spoustu zábavy při poznávání okolí, hraní her, lenošení nebo třeba vaření s ostatními. Více informací naleznete na webu INEX-SDA.