Supervize – přináší nejen super – vize
Když se řekne supervize, tak ještě možná ne-mnohé napadne, co to vlastně je. Že vnímají slovní spojení super a vize pozitivně, to asi ano, ale co si pod tímto spojením představit, již často nevědí. Super, protože je to něco báječného? Super, protože to označuje něco, co je „nad“? A vize? Nápad? Pohled? Vhled? A pravdivá jsou všechna označení.
Pojďme se nejprve podívat na trochu teorie. Podle Zuzany Havrdové (Havrdová, 1999) je „Supervize forma podpory profesionálního růstu – příležitost k reflexi možností, jak jinak rozumět, jaké zaujímat postoje a jak jednat v situacích s klientem a kolegy, s cílem zvyšovat svou profesionální kompetenci.“
V některých může slovo supervize vyvolávat představu jakési vyšší kontroly. Nicméně supervize tak, jak je vnímána v koncepci integrativní supervize Českého institutu pro supervizi je myšlena jako bezpečná, laskavá a obohacující zkušenost. Supervizor je osoba provázející, která má napomáhat týmu či jednotlivci reflektovat vlastní práci a vztahy, nacházet nová řešení, prohlubovat prožívání, uvolňovat tvořivost a může být také modelem učení. Supervize jakožto nástroj propojuje teorii s praxí a integruje osobnost s profesí. Cílem supervize je tedy podpora a zlepšování komunikačních dovedností, uvědomění si vlastní profesní pozice a přínosu pro kolektiv a tím tedy zlepšení efektivity práce celého kolektivu. Význam supervize spočívá také v zásadní oblasti psycho-hygieny pracovníka v pomáhajících profesích a prevenci syndromu vyhoření. A tedy i v dobrovolnictví má nemalý význam. A to jak na straně samotných dobrovolníků, tak na straně těch, kteří o dobrovolníky pečují.
Supervize se začala rozvíjet již v 19.století, později především v kontextu psychoterapie. Ve století dvacátém se již etablovala jako svébytná profese. Dnes je integrální součástí celoživotního vzdělávání a zákonnou povinností pro sociální pracovníky.
Zde již snad čtenáři mají alespoň rámcovou představu o tom, co supervize je a k čemu má sloužit. Pojďme se ale zeptat těch, kteří se s ní osobně setkávají, a to na poli dobrovolnictví.
Petr Bandas, dobrovolník v neziskové organizaci a Stanislav Opelka, zkušený psycholog a supervizor v jedné osobě.
Pojďme začít s dotazy na toho, kdo supervizi řídí, tedy lépe řečeno facilituje.
Působíte jako supervizor, a to v různých oblastech. V čem byste řekl, že je supervize dobrovolníků a osob činných v dobrovolnictví specifická?
„Jak dobrovolníci, tak osoby činné v dobrovolnictví, přicházejí z řady jiných profesí. Do pomáhajících profesí vnášejí zpravidla entuziasmus a chuť poznávat nové oblasti působení. Přicházejí v pozici "žáka" a tak mají chuť se učit.“
Již několik let také působíte jako supervizor zahraničních dobrovolníků a těch, kteří tyto programy koordinují. Jaká specifická témata se objevují v souvislosti se zahraničním dobrovolnictvím?
„Je to především setkání a někdy i narážení na kulturní odlišnosti. Neznalost místních poměrů vede leckdy k nerealistickým očekáváním na straně dobrovolníků i u pracovníků týmu. U dobrovolníků se v některých případech objevuje silná tendence odpoutat se z původní rodiny i vlastní kultury a mnohdy i od osobních nesnází.“
A v čem tedy podle Vás může supervize dobrovolníkům a těm pohybujícím se okolo dobrovolníků být prospěšná?
„Členům podpůrného týmu může supervize pomáhat rozšířit "paletu nástrojů" pro práci s dobrovolníky. Může doplnit intuitivně používané nástroje ve vztahu s dobrovolníky o odborné znalosti a postupy při práci v pomáhající profesi. Příkladem takového rozšíření palety nástrojů je použití asertivních technik v komunikaci. Dobrovolníkům může supervize pomoci lépe zvládnout jejich roli v dobrovolnické činnosti. Může být i prvkem podpory pro lepší adaptaci v českém prostředí.“
Tolik z vyzpovídání psychologa a supervizora v jedné osobě, Mgr. Stanislava Opelky.
A nyní ještě několik dotazů na Petra Bandase – dobrovolníka, jehož dobrovolnická činnost spočívá především v zázemí neziskové organizace pracující s dětmi a mládeží na mezinárodním poli a také dobrovolníka, který se přímo akcí pro tuto cílovou skupinu účastní.
Jakou zkušenost se supervizí na pozici supervidovaného tedy má?
„Jsa v pozici novice, coby účastníka supervize, musím postupně zrevidovat svůj přístup, postoj a názor. Při své první účasti jsem si nesměle očichal, o co vlastně jde a jak vše probíhá.
Svou druhou supervizi jsem absolvoval s myslí otevřenější, což je základní předpoklad, aby taková aktivita měla mnohem větší přínos v oblasti osobního rozvoje. A to je ta, pro mne zásadní, teze. Díky pohledu zvenčí, pohledu zkušeného „supervizora“ získává člověk nové způsoby vnímání, chápe věci v širších souvislostech a může posunout svůj přístup v mnoha sférách svého konání. Upřímně musím uznat, že se dnes už v podstatě těším na další supervizi a její přínos do mého osobního i profesního života.“
A nyní dotaz na přínos supervize. V čem tkví?
„Jelikož se supervize týká osobního a osobnostního rozvoje, je zřejmé, že její přínos v oblasti dobrovolnictví a dobrovolnických aktivit je zásadní. Ohrožen provozní slepotou profesního života, získává díky supervizi člověk nadhled a přesah. Překračuje mantinely vytvořené denní rutinou, která nutní k maximální pracovní efektivnosti, někdy na úkor interakce a budování vztahů. Supervize tak pomáhá odhalit skrytá tajemství dobrovolnictví, které je založeno na vztazích, pomoci, vnímání potřeb druhých. Člověk se může zapojit do dobrovolnických aktivit, což je jistě samo o sobě pozitivní, ale záleží i na tom, jak si ve svém počínání vede a jaký dopad má jeho konání na všechny zúčastněné. A právě v tom může být supervize nenahraditelným nástrojem.“
Třetím, koho jsem se dotazovala byl Michal Svatoň, ředitel neziskové organizace a sám nadšený dobrovolník. Co on o supervizi míní?
„Jaká je moje zkušenost se supervizí? Upřímně malá. Setkal jsem se s tímto nástrojem poprvé před necelým rokem na svém pracovišti. Nicméně i po těchto menších zkušenostech musím zhodnotit supervizi jako něco, co opravdu může pomoci „vnímavému“ člověku zvládnout či překonat nějaké problémy v komunikaci, spolupráci s ostatními či vlastní v hlavě vytvořené překážky. Na vlastní oči jsem se přesvědčil, že bezpečné prostředí supervize může mnoha lidem otevřít takzvaně oči a vyjádřit názor na spoustu věcí. Pomáhá vytvořit zdravé pracovní i soukromé vztahy. A supervize – její úloha v dobrovolnické sféře? Ve sféře dobrovolnictví se v rámci supervize uvažuje nad tím, jak se pracovník chová a pracuje, a tím se zvyšuje jeho schopnost reflexe a sebereflexe. Pomáhá mu překonávat jeho vlastní hranice a i překážky ve fungování „pracovního“ kolektivu.“
O supervizi by se dalo psát a povídat nekonečně dlouho. Asi jako o mnoha dalších zajímavých, podnětných a především člověku prospěšných tématech. Ale protože každého čas je drahocenný, ponechme naší cestu do supervize nyní otevřenou pro každého z nás a tento článek uzavřeme. A jak?
Tak jako často a obvykle, tedy dobrovolnictví „zdar!“ !
Autorka: Gabriela Medwell
Zdroj:
Havrdová: Kompetence v praxi sociální práce, 1999
https://asupp.cz/co-je-supervize/
