PROČ BYCHOM TO NEZKUSILI aneb VODÁCKÝ PRŮVODCE PRO NZDM

Kapitola první

„Hele,“ povídá mi na konci jara Evka - vedoucí našeho klubu -  „chtěla bych jet s děckama na vodu, no a myslela jsem, když máš ten instruktorskej kurz…“

„Jasně, to víš že jo,“ přitakávám hned, „to bude príma, to uděláme!“

Zároveň v hlavě rychle sčítám, kolik z dětí plave špatně nebo vůbec, a vychází mi to nejmíň na půlku, včetně zohlednění statistické chyby. Bleskově se tedy přihlašuji do kurzu Záchrana na tekoucí vodě s krizovými situacemi a v duchu se těším, jak získám schopnost zachránit i tonoucí sbor Alexandrovců z vývařiště pod Rýnskými vodopády. Realita je pak poněkud střízlivější, ale aspoň mám pocit, že v případě nějaké šlamastyky bych dovedl zvolit smysluplnější postup, než jen stání na břehu a natáčení virálního videjka.

Zbývá rozlousknout, kam pojedeme. Nesměle navrhuji Engelberg Aare nebo aspoň Salzu, ale pak mi dochází úskalí tak dalekého přesunu. Děti by pravděpodobně již někde na výpadovce u Barrandova snědly svačinu a začaly by se co minutu ptát, jak daleko to ještě je a kdy už tam budeme.

Musíme tedy raději vybrat mezi Berounkou a Sázavou. Čtyři dny důsledně sleduji vodočet a připadá mi, že řeky se předhánějí, která bude mít méně vody. „No pořád je to lepší než v posledních letech“ říkám alibisticky Evce a metodou ententýkydvašpalíky nakonec volím úsek Berounky mezi Křivoklátem a Zbečnem, který není dlouhý ani technicky náročný, a zároveň zde řeka skýtá krásné výhledy po okolí. Začínám si to představovat a začínám se těšit…

Kapitola druhá

Konečně jsme v kempu, patnáct dětí ze sídliště a náš čtyřčlenný tým posílený o dvě dobrovolnice. Zatímco holky staví stany a chystají jídlo, já dávám dětem úvodní instruktáž na břehu a pak to zkoušíme i v praxi na řece pod kempem. Bróňa si (jako slušně vychovaný chlapec) sedá do kanoe čelem ke mně a dychtivě kouká, co se bude dít. Vysvětluji mu, že pokud budeme oba sedět stejným směrem, pojedeme určitě rychleji a pravděpodobně to bude i méně namáhavé. „Uhm!“, přikývne Bróňa a provede bleskovou horizontální otočku, bohužel i s pádlem v ruce. Moc nechybělo, a moje řezáky se mohly pomalu stávat součástí říčního sedimentu. Raději nás odrážím a stáčím loď proti proudu.

Bróňa agilně pádluje, dost se s tím trápí, ale rozhodně se snaží. A já si říkám, co po těch dětech vlastně chceme? Většina z nich spala poprvé ve stanu, téměř všichni mají poprvé v ruce pádlo, dělá jim potíže napnout a zavázat prádelní šňůru a obecně neumí spoustu pro nás běžných věcí, protože se tomu neměly kde naučit. Vystavujeme je pro ně nepoznaným situacím, ze kterých mají obavu a nevěří si v nich. Ale důvěřují nám, že se postaráme, aby všechno bylo v pohodě – a ono to nakonec v pohodě vlastně bylo.

Pravda, nedosahovali jsme souhry ostřílených posádek dračích lodí a občas listy pádel trochu tloukly o sebe. Tu a tam zůstala některá z posádek  viset na kameni a párkrát došlo ke krátkodobému přerušení kamarádství mezi sousedy v lodi. Při obědě na řece nám lehce pršelo do sendvičů (aspoň jsme je nemuseli tolik zapíjet) a ne všude, kde jsme přistávali, byla k dispozici písčitá pláž.

Ale celé to byla velká zábava a především zkušenost. Mezi hraním a dováděním nám děti ochotně pomáhaly se stěhováním a sušením bagáže, s vařením i s táborákem. A kromě základů pádlování se naučily spoustu zdánlivých maličkostí, které jim mohly připadat jako velké věci:  Jak opravit stan, do kterého prší. Jak se bezpečně brodit nebo koupat v řece. Jak udělat uzel aby držel, ale šel pak ještě někdy rozvázat. Jak házet žabky a kdy je rozhodně neházet. Jak si nerozhněvat hajného ani rybáře. Jak rozdělat oheň a nezaložit požár. A jak zábavně a smysluplně trávit volný čas, kamarádit se, pomáhat si… a při tom všem si užívat léta a přírody.

Poznámka: Jméno dítěte je změněno a autorovy emoce v úvodní pasáži jsou lehce literárně připepřené. Ryzí pravdou zůstává, že to bylo hrozně fajn. Děkuju všem dětem, kolegyním Evce, Aničce a Hance, a dobrovolnicím Lindě a Káče za krásnej víkend!

Štěpán Vodenka

NZDM Ymkárium, YMCA Praha

Jestliže Vás příběh neodradil od adrenalinově a smysluplně stráveného času s partou dětí z pražského sídliště, pak se neváhejte obracet na tento kontakt: Jakub Kulhánek, koordinátor nízkoprahové sekce YMCA Praha, 732 179 042, nzdm@praha.ymca.cz