Dobrovolnictví v rodinách s dětmi v době pandemie přináší nelehké výzvy
Už více jak rok se potýká celá společnost s pandemií COVID-19, která s sebou přinesla řadu nových výzev a obtíží, s nimiž se musí celá společnost vyrovnávat.
V našich službách pro rodiny s dětmi se setkáváme často s rodiči i dětmi, kteří jsou psychicky i fyzicky vyčerpaní, unavení z nové a dlouhotrvající nejistoty. Aktuální situace klade na rodiče i děti mnohem větší nároky, vyvíjí nepříjemný tlak a v řadě případů u nich vyvolává pocit nedostatečnosti, selhání. Ačkoli někteří rodiče přišli o zaměstnání a získat nové je nyní náročné, i nadále musí zajistit potřebné výdaje na chod domácnosti i život rodiny. Musí zabezpečit dostatečné vybavení a zázemí pro děti při distanční výuce, dohlížet na plnění úkolů, vysvětlovat jim nově probíranou látku, byť sami jsou již několik desetiletí pryč ze školních lavic, nebo se ve vzdělání ubírali jinou cestou, než jejich potomci a látka je pro ně zcela nová, nesrozumitelná.
Ne všechny rodiny se však dokáží s novými výzvami dnešní doby vyrovnat. Mezi členy rodiny dochází k růstu napětí, vyostření vztahů a zhoršení dosavadních problémů do takové míry, se kterou si již sama rodina nedokáže pomoci ani za podpory svých blízkých. Těmto rodinám pomáhají sociální pracovnice Maltézské pomoci, které zajišťují podporu, poradenství i pomoc v této nelehké situaci. Děti, které se ocitly již více než rok mimo zaběhlý systém, jsou nuceny žít ve virtuálním světě distanční výuky bez osobního setkávání se s učiteli a svými vrstevníky. Přátelství, čas strávený s kamarády jim velmi chybí.
Na potřeby rodin se i v této nelehké době snažíme adekvátně reagovat a nabízíme našim klientům mimo jiné i možnost doučování prostřednictvím našeho dobrovolnického programu. Pomoc dobrovolníků má své v těchto dnech výjimečné postavení a pro řadu rodin nedocenitelnou hodnotu. Dobrovolnice Monika, která již řadu let doučuje tříčlennou sourozeneckou skupinu, si všímá, že v současné době je pro děti nejtěžší nemožnost se osobně setkávat se svými kamarády. A dodává “Děvčata se vždy těší na doučování a možnost se osobně setkat. Samy poznaly, že pomoc s doučováním prostě potřebují.“ Další z dobrovolnic, Pavlína, zdůrazňuje, že osobní kontakt při doučování je nenahraditelný a distanční výuka zdaleka nepokryje všechny potřeby klienta. Pavlína dochází do rodiny za zdravotně postiženým chlapcem, pro kterého jsou dopady distanční výuky a s ní spojená sociální izolace o to náročnější. „Jsem ráda, že jsem mu mohla pomoci, když nemohl chodit do školy. Vím, že je to pro něj nyní důležitější, než kdy předtím.“
Dobrovolník David upozorňuje na skutečnost, že v období distanční výuky ztratila řada dětí studijní návyky, pravidelný režim a také samostatnost. S tímto se potýká i student technického učiliště, kterého dlouhodobě doučuje a s kterým ho kromě dobrovolnické činnosti pojí i přátelství, které mezi nimi postupně během spolupráce vzniklo. Dle jeho názoru je nutné nevzdávat se a znova začít od začátku. „Za nejdůležitější považuji vybudovaný vztah dobrovolník–klient,“ vysvětluje. “To jediné zbylo z moji pomoci po lockdownu. Připomněl jsem si tak, co je v životě nejpevnější a na čemu je třeba věnovat pozornost.” Kromě chybějících sociálních vztahů se děti musely vyrovnávat s doposud neprobádaným učivem a novými způsoby plnění úkolů, tak, aby nezameškaly látku a zvládly učivo daného ročníku. Tento požadavek s sebou přinášel nárůst úkolů i množství učiva, které některé děti pojímaly s velkými obtížemi.
O těch vypráví dobrovolnice Martina, která se věnuje chlapci ve třetí třídě a popisuje časově náročnější přípravu na výuku jako jednu z nevýhod distanční výuky. „Viděla jsem nyní jasně a zřetelně důležitost pomoci skrze doučování, kdy bylo nutno zvládnout daleko více učiva než před pandemií.“ Tlak na plnění zadaných úkolů tedy dopadá i na samotné dobrovolníky, vůči nimž mají někteří rodiče zvýšená očekávání. Přesto všechno však většina dobrovolníků v této pomoci potřebným dětem i nadále vytrvale a aktivně pokračuje, protože si uvědomuje potřebnost i krásu této specifické formy pomoci, která obohacuje nejen děti, jejich rodiny, ale i dobrovolníky samotné. „Dobrovolnictví by si měl zkusit každý. Materiální věci nejsou nejdůležitější,“ říká na závěr dobrovolnice Dominika.
Mgr. Miroslava Francová
Wurmova 7, 779 00 Olomouc
sociální pracovnice s SAS-R a Doprovázení pěstounů
+420 730 587 271
