CUISINE DU MONDE

Abych navázala na sérii akcí, na které se tu podívám, napíšu ve zkratce o Světové kuchyni (Cuisine du monde).

Tahle akce je zajímavá, zábavná a člověk se tam dobře nají. Funguje to tak, že se vyberou kuchaři–dobrovolníci, kteří reprezentují svoji zemi, její kulturu a hlavně kuchyni. Tentokrát padl los na Mauricius a Lucembursko.

Musím říci, že cesta (kromě běhu na vlak) proběhla bez problému. Jelo se tedy tím vlakem, tramvají, autobusem, šlo se pěšky, až jsem se z jihu dostala někam na úroveň Prahy. Místo konání byla jakási sportovní hala/kulturák, vypadalo to trochu jako sokolovna. Rozestavěly jsme tam s kolegyní stoly a židle, potáhly je provizorními ubrusy, připravily talíře a příbory, zatímco místní organizátoři kontrolovali QR kódy s potvrzením o bezinfekčnosti. Mezitím se uchystal taky DJ a hosté si pomalu sedali na místa. Bylo plno, a tak jsme se mohli odebrat do kuchyně, kde probíhala společná příprava jídla pod vedením šéfkuchařů. Nikdo nezůstal bez práce!

A jak jsem se tam dívala okolo, začala jsem se hrozně těšit na jídlo; cítila jsem, jak se po kuchyni rozbíhají a mísí vůně, a to už jsem dostala opravdu velký hlad. Bohužel na ujídání nedošlo, protože jsem měla na starosti strouhání zázvoru a česneku. Ale hurá, hurá, brzy bylo jídlo hotové. Takže! To se vám začalo s předkrmem – smaženým lilkem a něčím, co se jmenovalo feferonkové bonbóny, myslím, že základ byl z cizrny – pokračovalo se hlavním jídlem – kuřetem s rýží na mauricijský způsob a knedlíky se špekem a jablečným kompotem za Lucembursko, tento chod u mě mimochodem vyhrál, protože, ačkoliv jsem si myslela, že mě knedlíky nemůžou překvapit, překvapily mě, chuť byla nepopsatelná – a ano, byl i dezert, a to flambovaný banán se zmrzlinou a jablkový koláč.

Po jídle následoval kvíz o dvou zmíněných zemích, který jsme připravily; oba týmy vyhrály a všichni dostali knihu receptů, kterou naše asociace vydala někdy dříve. Pak se musela udělat nutná administrativa a uklidit, jenže než jsme dokončily tu administrativní část, sál i kuchyně byly dávno uklizeny našimi účastníky, což bylo prostě úžasné.

Poslední část, komplikovaná cesta domů se nekonala, protože jsme byly odvezeny až do města. Tak to tu je velice často, vždycky se najde někdo, kdo vás někam sveze, to je skvělá vlastnost místních.

Co dodat závěrem...no, kdo by neměl rád akce, po kterých má v bříšku jak v pokojíčku (jak říkají mí čeští přátelé).