Dobrovolně i o prázdninách
Zatímco děti se na prázdninové nicnedělání těší, obyvatelé domovů seniorů se vzdělávají a trénují mozek s nadšením i v letních měsících. Ti v Unhošti dostali v poslední školní den Diplom, ale na jejich vlastní žádost moje každotýdenní dobrovolnické a dobrovolné tréninky paměti pokračují bez prázdninové pauzy.
Moc mě potěšilo, že senioři nechtějí pauzírovat a tréninky paměti je baví. A že mají z čeho vybírat, v domově je aktivit opravdu mnoho. Na tuto jednou týdně dorazí kolem patnácti členů celkem stálého týmu, složeného z většiny žen a jednoho statečného muže. Ceníme si ho nejen že je jediný muž, ale i pro jeho neuvěřitelné znalosti ze všech oborů, včetně současného přehledu o dění doslova doma i ve světě.
Každou lekci, které se konají dopoledne, kdy je mozek vždy nejčilejší, máme jiné hlavní téma. Vždy má souvislost s něčím aktuálním (např. mezinárodní den šachů nebo právě probíhající hudební či filmový festival) nebo je další téma vybráno v rámci hodiny. To například když jsme během jednoho tréninku zjistili, že senioři moc neznají své okolí. Zastavila jsem se v místním muzeu a získala pro další hodinu spoustu materiálu a informací o blízkém okolí.
Výhodou prázdninového kurzu paměti je také to, že mají děti prázdniny, což jsme využili například k tomu, že nám dorazili malí hudebníci i s klávesami a trénovali jsme paměť hudební, kdy nám kluci hráli lidovky, ale také filmové melodie a senioři hádali a většinou uhádli, co hrají. Pak jsme si písničku dali ještě společně i se zpěvem. Úžasné je, že i lidé, kteří ne a ne si vzpomenout na mnohé informace, tak hudební paměť mají skvělou a zpívali celé sloky.
Musím říct, že jsem ráda, že mám u sebe chytrý telefon, protože přestože se na hodiny pilně připravuju, tak někdy studenti kladou tak podrobné otázky, že jsem ráda, že odpovědi mohu hned dohledat. Stejně tak se telefon hodí, když narazíme na něco, co si senioři nemohou vybavit nebo to neznají – například to bylo u různých psí ras nebo když si někdo nemohl vzpomenout, jak vypadá některá slavná osobnost, tak hned jsem dohledala obrázek a všem nám hned bylo jasno.
Tak nezapomeňte, že senioři opravdu nepatří do starého železa, můžeme se od nich spoustu naučit, dozvědět, a také se s nimi můžeme hodně nasmát. Ať už jsou v domově nebo doma, najděte si pravidelně čas a těm svým (nebo klidně cizím) ho pravidelně věnujte, protože právě váš čas je to nejvíc, co můžete darovat nejen jim, ale i sobě.