….a čas letí…. Aneb jak se žije Almě rok po dobrovolnickém projektu?

Tvůj roční dobrovolnický projekt skončil již téměř před rokem. Jak nyní tuto zkušenost reflektuješ?

Předně, jsem si jistá, že bych nebyla tam, kde nyní jsem. Účast v dobrovolnickém projektu pro mě znamenala mnoho nových výzev, zápas s angličtinou a snahou o zlepšení. K tomu všemu přičtena velmi náročná situace spojená s pandemií, odloučenost od vlastní rodiny, neustálé lockdowny, nakažení se covid-19…To vše bylo pro mě nesmírně složité. Přesto však to, co se odehrálo v oněch 12ti měsících bylo pro mě nesmírně zajímavé a přineslo mi velké množství učebních momentů přímo od života.  

A kde tedy nyní žiješ? A co děláš?

Žiji nyní v Praze a pracuji v italském obchodě. Do prosince jsem současně byla na stáži v jazykové škole a od ledna tam pracuji na pozici učitelky, a to jak dětí, tak mladistvých i dospělých.

Existuje něco, o čem se domníváš, že má přímou spojitost mezi tvou současností a dobrovolnickým projektem? Mám tím na mysli, jestli existuje něco, co je dnes a o čem jsi přesvědčená, že by bez projektu nebylo.

Ano, jednoznačně! Bez projektu bych nikdy neuvažovala nad tím, že budu žít v Praze a že si tam budu budovat můj další život.

S odstupem téměř jednoho roku, co si myslíš ti z dobrovolnického projektu prospělo nejvíce?

Myslím si, že zkušenost vypořádat se s učením druhých, a to jak v online tak při prezenčních hodinách (pozn. autorky: Alma působila v projektu jehož náplní byla její asistence při výuce na základní škole). Také bylo pro mě velmi přínosné, že jsem se mohla a i musela účastnit všeho, co bylo organizováno, a to se zaujetím a touhou po tom cítit se součástí komunity, ve které jsem tehdy žila.

A nyní podobná otázka, ale na druhém spektru. S odstupem času, co si myslíš bylo pro tebe netěžší?

Jít dál…. Dobrovolnický projekt, do toho zkoušky na univerzitě, dokončit závěrečnou práci.. Naštěstí vše dopadlo dobře. Vlastně, téměř na konci mého projektu, přesně 26.5. jsem získala magisterský titul v oboru moderní literatury. Ještě stále mám v živé paměti online diskuze z Prahy do Bologny. Přátelé mě velmi podporovali, stejně jako rodina a příbuzní. Byl to nezapomenutelný zážitek, který pro mě znamenal současně začátek obtížného dobrodružství zde v Praze. Ale pocit nejistoty mi stále zůstává……

Existuje něco, co bys dnes udělala v projektu jinak?

Ne, nemyslím si. Pochopitelně pandemie projekt velmi ovlivnila, ale i přesto to byla vzrušující cesta plná momentů a příležitostí k učení a objevování.

Dobrovolničíš v současnosti?

Budu se účastnit letních projektů výměn mládeže pod hlavičkou mé tehdy hostující organizace. Jsou to projekty v rámci programu Erasmus+. A mým snem je začít psát projekty pro mladé lidi a následně je realizovat.

A poslední otázka na závěr. Jaké by bylo tvé doporučení pro ty, kteří by měli chuť se účastnit dobrovolnických projektů?

Běž a zažij to! Umožní ti to poznat sám sebe, své strachy a nejistoty a umožní ti to pochopit a rozumět tomu, že nic není nemožné, že je to vždy jen otázka chtění. Obtížné chvíle vždy budou, ale po takového zkušenosti člověk získá odvahu a nástroje k tomu, aby se s nimi uměl vypořádat.

Almě a všem ostatním odvážným dobrovolníkům a dobrovolnicím přejeme dál hodně odvahy a nadšení a ze všeho nejvíc štěstí!