Cvičení jógy během pandemie? Proč ne

Nejednalo se pouze o dobrovolníky, kteří pomáhali v nemocnicích a jiných organizacích, ale právě v důsledku pandemie se hojně rozšířilo i dobrovolnictví neformální, pro které je charakteristické, že si ho organizují dobrovolníci sami. Lidé ho mohou začít provozovat i bez předcházejících zkušeností. Tedy například na základě vnitřního přesvědčení, že by měli v dané situaci také pomoct.

Pomoc skrze neformální dobrovolnictví v době pandemie se také rozhodla studentka vysoké školy, a to přesněji prostřednictvím vedení zdravotního cvičení a jógy skrze platformu Discord. Jednalo se o přirozenou reakci na prosbu kamarádů, kteří měli během pandemie chuť vykonávat nějaké zdravotní cvičeni, bohužel však nevěděli, jak na to. A tak se obraceli na dobrovolnici, o níž věděli, že má zkušenosti s tímto druhem cvičení. Místo toho, aby jim pouze zprostředkovala odkaz na cvičení na YouTube, o které měli zájem, se toto cvičení rozhodla provozovat sama. Jak dobrovolnice řekla: „A vlastně mě napadalo, že dneska prostě, jak všichni streamují cvičení všude možně, takže bych to teoreticky mohla udělat taky. Takže jsem to jako nadhodila s tím, že bych chtěla, aby to bylo cvičení takový fakt jakože pro všechny.“ Svoji pomoc se rozhodla zprostředkovávat svým přátelům. Jak tato situace, tak například i pouhá pomoc sousedovi, představuje případy neformálního dobrovolnictví.

Na úplném začátku si dobrovolnice založila s kamarády skupinu na platformě Discord, kde si nejenom psali informace o čase a dni, kdy budou společně cvičit, ale také právě skrze tuto platformu cvičení zprostředkovávala. Dobrovolnice si vymezila, že cvičení bude vést alespoň dvakrát do týdne po třiceti minutách. Aby se nestalo, že by někdo náhodou na cvičení zapomněl, pokaždé cvičení připomínala menší zprávou do skupiny. Cvičení pak už probíhalo jednoduše. Každý z účastníků si zapnul na svém monitoru kameru, aby dobrovolnice viděla, jestli případně ve cviku nedělá chybu, a cvičilo se. Na konci každého cvičení si vždy kamarádi na pár minut popovídali o životě. Kamarádům tak dobrovolnice vnesla do života pohyb, na který mnoho lidí během pandemie zapomínalo, ale také se tak udržovali ve vzájemném kontaktu.

Sama dobrovolnice podotýká: „Že někomu pomáhám. Ale na té hlubší úrovni. Si myslím, že když to jde, tak by lidi obecně měli dělat věci, ve kterých jsou dobrý. Nezávislé na tom, jakou odměnu za to dostanou.“ „A je to jako prostě pár lidí. Tak si myslím, že to těm pár lidem může jako v nějakém prostě procentu trochu zlepšit život v téhle té situaci. Která je prostě dlouhá, a už je to jako fakt na palici.“

Dobrovolnice započala svoji dobrovolnickou činnost v únoru tohoto roku (2021), a i přes aktuálně uvolněnější situaci s pomocí neplánuje skončit. Pouze by ji raději provozovala fyzicky, pořád však bez nároku na odměnu.

A co vy, pomáhali jste během pandemie? Jak bylo vidět na výše popsaném příběhu dobrovolnice k tomu, aby člověk začal pomáhat, kolikrát opravdu nepotřebuje mnoho. A tak se nebojme pomáhat, nikdy přece nevíme, kdy budeme na straně toho, kdo pomoc potřebuje.

Andrea Kratochvílová

Článek vznikl na základě hloubkových rozhovorů s dobrovolníky v rámci výzkumu na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy (březen–červen 2021)