Jak se žije dobrovolnicím v Praze?
Výzvy doby covidové zdaleka ještě nekončí, tak jako nekončí dobrovolnický projekt Aušry a Almy. Dál pomáhají žákům Základní školy Partyzánská v České Lípě. Co se však změnilo v posledních dnech? A kam hlavu večer skládají, když lišky dávají dobrou noc? Pojďme se jich zeptat.
Almo, nedávno jsi se přestěhovala do Prahy, I když dál působíš denně v projektu v České Lípě. Jaké bylo po příjezdu do Prahy pro tebe největší překvapení?
Největším překvapením pro mě byla skutečnost, že jsem se zde začala okamžitě cítit jako doma. Praha se mi moc líbí a zdá se mi, že má velmi přívětivou lidskou duši.
Tedy Praha je number one. A když ji porovnáš se životem v České Lípě, kde jsi strávila uplynulých 9 měsíců?
Tady v Praze je mnoho mladých lidí z různých zemí. Je zde také, navzdory pandemii, podstatně více možností, jak trávit volný čas.
A jak tedy vypadá tvůj den zde?
Je dost podobný dnům předešlým. Ráno pracuji, tedy mám své dobrovolnické aktivity. Účastním se a připravuji aktivity pro žáky v rámci jejich hodin anglického jazyka. Odpoledne se pak setkávám s dalšími studenty, kteří zde v hostelu žijí. Je fajn být ve velkém počtu, a to nejen kvůli zábavě, ale i pro můj vlastní rozvoj.
Zbývají ti 4 měsíce projektu. Co by ses ještě ráda naučila? V čem by ses ráda zlepšila?
Rozhodně ještě stále pracuji nejen na angličtině, ale také hodně na češtině. A to proto, že bych moc ráda po projektu v Praze zůstala. Hledám si tedy zde práci a věřím, že i naleznu.
A co překvapilo Aušru? A jak ona vnímá rozdíly mezi Českou Lípou a Prahou?
Upřímně, byla jsem naprosto uchvácená krásou tohoto místa, ale také lidí. Ačkoliv v České Lípě jsem byla doslova za pár minut v přírodě, což mi umožňovalo dlouhé výlety a poznávání krásného okolí, zde v Praze mám možnost poznávat lidi. Ne snad tolik místní Pražáky, ale spíše mladé lidi z různých koutů Evropy, kteří zde v hostelu bydlí.
A jak vypadá tedy tvůj den? Jaké rozdíly jsou mezi dny v Praze a těmi v České Lípě?
Ohh, je jich mnoho. V České Lípě jsem žila spíše jako Češka. Tím myslím denní rytmus od časného vstávání, přes způsob stravování. Tady v Praze žiji více mezinárodně. Mám naprosto úžasné spolubydlící. Společně snídáme, smějeme se, bavíme se a sdělujeme si zážitky. Také společně vaříme, chodíme ven a užíváme si života.
Alma se snaží využít poslední měsíce ke zdokonalení angličtiny i češtiny. A jaké jsou tvé plány? Jak chceš ještě tento zbývající čas využít pro sebe a svůj rozvoj?
V tomto projektu jsem si uvědomila jednu věc, že cokoliv se budu chtít naučit anebo získat, to se také dokážu naučit a získat. A s tím často i spoustu dalšího, nečekaného. Třeba ne hned chtěného, ale pak, později, po zvážení, zjišťuji, že i to či ono je pro mě dobré, a že to mohu využít pro svůj rozvoj. A co vím s jistotou je, že si chci tyto poslední 4 měsíce užít ve stejném duchu, obklopená báječnými lidmi. Chci z těchto zbývajících 4 měsíců využít každou minutu. A věřím, že život mi již teď předkládá další možnosti a příležitosti.
Aušra a Alma jsou dobrovolnicemi v rámci Evropského sboru solidarity. Svůj roční projekt začaly v srpnu.A hned naskočily do vlaku pandemie, karantény, nemoci, dalších karantény a nekonečných změn … A přesto, anebo snad právě proto, využily tuto příležitost plně. Z aktivit s dětmi ve škole se přesunuly do světa online. Z původního záměru kulturních a společenských aktivit nakonec objevily kouzlo turistiky a krásy severočeské přírody. A nyní, na samém závěru, objevují kouzlo srdce Evropy, a to společně s erasmovskými studenty. Nevzdaly se (jako někteří jiní), vydržely a nyní jsou odměňovány životem za jejich odvahu, trpělivost i vytrvalost.
A tak jim patří nejen náš dík, za uplynulých 9 měsíců pomoci dětem, ale i pedagogům, ale také jim s jistotou patří naše přání, aby jejich sny byly naplněny a ony byly po zásluze odměněny!
Autorka článku: Gabriela Medwell