Jsem připravená dosáhnout všech svých snů
Tak zní poslední slova v rozhovoru s Natkou, která se na prahu léta vrátila ze své roční dobrovolnické zkušenosti pod křídly Evropského sboru solidarity. A co jí tato zkušenost dala? Jak ji pomohla v životě? Co bylo nejtěžší, co ji překvapilo? Jaké má další plány a co by vzkázala těm, kteří (ne)váhají se vydat za hranice svých rodných zemí za podobnou zkušeností? Pojďme se začíst…
Natko, nedávno jsi se vrátila z ročního dobrovolnického projektu, který jsi strávila ve Francii. Co ti daný projekt přinesl a jak ti pomohl v životě?
“Na prvním místě budou určitě kamarádi. Dostat možnost žít na několik měsíců v cizí zemi je skvělé, ale jsou to právě zážitky s kamarády, které ten čas udělají nezapomenutelným. Taky bylo krásné sledovat, jak jsme si všichni navzájem pomohli růst a rozvíjet (v Natčině projektu v jeden moment působilovíce dobrovolníků z různých zemí, pozn.autorky). V mé hostující organizaci jsem pak měla možnost získat spoustu nových zkušeností, a díky skvělému místu a mentorům jsem často měla volnou ruku s tím, na čem jsem chtěla pracovat, což mi pomohlo být více kreativní, a také mi to dalo odhodlání vytvářet vlastní projekty. Celkově jsem se vrátila zpět s větší sebedůvěrou a hrstkou nových přáte,l na které se můžu kdykoliv obrátit.”
Taková a podobná zkušenost však nebývá jen samá radost, smích a pohoda. Přicházejí I chvíle obtížné a náročné. Co tedy bylo pro tebe nejtěžší?
“Zvyknout si na jazyk a mentalitu lidí. Můj projekt byl ve Francii, tedy moc lidí nebylo ochotných mluvit anglicky a já nikdy nestudovala francouzštinu. S kamarády a v práci jsem mohla v pohodě mluvit anglicky, ale po zbytek dne to bylo někdy frustrující, a ačkoliv jsem se francouzštinu učila v průběhu těch 9 měsíců, stále bylo těžké každý den fungovat a rozumět například jen polovinu z toho, co někdo říká.”
Vydat se na téměř rok do cizí země, byť evropské, jistě s sebou přineslo I mnohá překvapení. Co bylo pro tebe tím největším?
“Přestože jsem v životě dost cestovala, být vhozena do tak velkého mixu dobrovolníků z různých zemí bylo něco zcela nového. Neustále jsem poznávala nové lidi a učila se o nových kulturách, zvycích a jak věci v jiných zemích fungují. Byly dny, kdy jsme třeba jen seděli na pláži a bylo tam 8 národností. Překvapující pak bylo slyšet/vidět jak se liší stereotypy a naše představy od reality, a jak jednoduše si můžeme navzájem rozumět, pokud jsme ochotni druhému naslouchat.”
Vrátilajsi se do České republiky a momentálně pobýváš v Praze. Jaké máš další životní plány a souvisejí nějak s projektem, a s tím, co jsi se naučila/dozvěděla o sobě?
“Vzhledem k tomu, jak je situace v dnešní době nepředvídatelná. je těžké si dělat plány, ale v následujícím roce bych chtěla strávit nějakou dobu v Číně jako au-pair a pak od září 2022 nastoupit na univerzitu (mám vyhlédlou jednu v Irsku). Před začátkem mého projektu jsem také snila o nástupu na univerzitu, ale vždy jsem o tom přemýšlela jen jako o něčem, na co budu mít možná šanci v příštím životě, protože doma mi rodiče od dětství říkali, že vysoká je zbytečná. A když jsem o touze studovat začala mluvit, vždy se mě rodiče jen ptali, jak si to budu financovat. Můj projekt a lidé, kteří se ho zúčastnili, pro mě ale vše změnili. Nejen že mi pomohli se rozvinout jako člověk a vidět v sobě potenciál, ale moji mentoři i kamarádi mi nabízeli pomoc, jak s výběrem, tak procesem, který přihlašování na univerzity provízí. Vzhledem k tomu, že můj projekt byl o mezinárodní mobilitě, jsem také získala i velký přehled o mých možnostech do budoucna ve smyslu možnosti využívat nabízených “pomocných” rukou jak od Evropskékomise, tak i od jiných institucí či organizací.”
A poslední otázka na závěr. Co bys poradila zájemcům o takové podobné projekty?
“Nečekejte na "správný čas" a zúčastněte se jich co nejdříve. Já ve slovech nedokážu popsat, jak moc mi tento projekt dal, a co vše pro mě v životě změnil.Jsem ráda, že jsem měla možnost se ho zúčastnit hned po ukončení střední školy, protože můj pohled na svět a priority jsou teď na správném místě a já jsem připravená dosáhnout všech svých snů.”
Natce, tak tisícům dalších, možnost strávit několik měsíců v jiné zemi, přinesla ”life changing” experience”. Dříve Evropská dobrovolná služba, v současnosti Evropský sbor solidarity podpruje tyto zkušenosti mladých ve věku 18 až 30 let. Plně hrazené projekty tak slouží potřebám mladých. A tak se přidáváme k Natčiným slovům a společně s ní říkáme: “nečekejte na správný čas, ale zúčastněne se co nejdříve!”.
Natce přejeme splnění všech jejích snů a Vám, čtenářům, chuť a čas vrhnout se do vod dobrovolnictví.
Autorka článku: Gabriela Medwell
