Dobrovolnictví v online výuce – nemožné?
Již měsíce je svět zasažen pandemií. Již mnoho týdnů školy zejí prázdnotou. Ale i když jsou hranice zavřené, v online světě žádné hranice nejsou. A tak se zahraniční dobrovolníci mohou dále angažovat. V této době o to potřebněji. A jak takové dobrovolnictví vypadá?
V polovině léta přijede do menšího města na severu Čech, do České Lípy, další dobrovolnice Evropského sboru solidarity. Aušra, zapálená mladá dívka z Litvy. A proč se neseznamovat s těmi, kterým bude od září po celý školní rok pomáhat již nyní? A tak se Aušra zapojuje do online hodin s dětmi ze Základní školy Partyzánská. Co ji motivuje? Jak se v tom cítí?
„Před několika lety jsem zjistila, že mě opravdu baví práce, která souvisí se vzdělávání, s učením se a učením druhých. A tak mi je ctí, že mě Gabriela (koordinátorka projektu) nabídla zapojit se do online hodin anglického jazyka s dětmi již nyní. Mé srdce tančilo radostí, když jsem se poprvé připojila do hodiny a mohla jsem s dětmi mluvit a poslouchat je. Snažila jsem se i rozumět češtině, kterou Gabriela dětem napomáhala, aby rozuměli lépe tomu, co jsem já říkala a mohla jsem naše jazyky porovnávat. Věřím, že to není pro mě pouze zábava, ale že to pomáhá i dětem. Mohou se třeba dozvídat zajímavosti o mé rodné zemi, Litvě, třeba skrze quiz, který jsem pro ně připravila. Musím přiznat, že pokaždé, když připravuji něco o Litvě, tak se také sama mnohé dozvídám a jsem na svou zemi hrdá. Už teď se nemůžu dočkat další online hodiny, kdy naopak děti budou prezentovat svou zemi, Českou republiku, ve formě quizu.“
A jaký je pohled dětí? Co jim se na zapojení Aušry do hodin líbí?
„Mně to přijde super, že se takhle můžeme spojit s někým z jiné země a popovídat se a také se něco dozvědět.“ Řekla, Anička.
Barče zase přijde skvělé, že se může někoho v angličtině zeptat na zajímavosti týkající se země, odkud je.
A jak to vnímám já osobně? Koordinátorka dobrovolnických projektů a dnes také autorka tohoto článku?
Zahraniční dobrovolníci jezdí do našeho města díky těmto projektům, které s kolegy realizuji, již od roku 2015. První roky pro město šok, dnes již povětšinou znalí. Tento, již pátý roční projekt, umožní dětem a mládeži z českolipska pravidelně se setkávat s Aušrou, ale i Adamem a italskou dobrovolnicí. Nebývá to vždy snadné. Zajistit, aby aktivity probíhaly ku prospěchu všech, sledovat dění ve třídě, vnímat potřeby dobrovolníků, zapojit učitele a v odpoledních hodinách dobrovolníky na další aktivity připravovat, podporovat, umožňovat jim růst a nabírání nových cenných zkušeností. Také však být poblíž, když je jim smutno, jsou nemocní, cítí se osamělí, daleko od své rodné země. A přesto – pokaždé, když odjíždějí, tak pláču… Radostí i kusem smutku. Jako bych vypouštěla do světa vlastní děti, a že mám tři a dvě již odrostlé. Dobrovolníci k nám přilétají jako malá ptáčata a odlétají jako silní mladí ptáci. Tak to vnímám já a také oni. A během toho jejich růstu mávají svými křídly mezi dětmi a já vím, že děti po této zkušenosti jsou „zasaženi“… kousek jejich „já“ je vytvarován… nejen znalosti, ale i určité hodnoty jsou předány. Okna a brány do světa se otevírají i pro ně. A to mě těší a motivuje. To dává smysl mé práci.
Na Aušru a daší dobrovolníky se nesmírně těšíme již nyní. A pokud snad čte tento článek někdo z mladých ve věku 18 – 30 let a touží či uvažuje o mezinárodní dobrovolnické zkušenosti, podívejte se do nabídky Evropského sboru solidarity.
https://www.dzs.cz/cz/evropsky-sbor-solidarity/
https://europa.eu/youth/solidarity_en
Autorka článku: Gabriela Medwell
