I malá pomoc je pomocí

Hynka, jednoho z účastníků, který se rozhodl společně s desítkami dalších pomoci se cestou zeptal Michal.

Ahoj Hynku, potkali jsme se tady náhodou anebo jsi tady z nějakého důvodu?

No důvod je jasnej.

A jakej?

Můj kamarád, dobrej kamarád má kluka, kterej prostě... je takovej, jakej je...a my jsme ho sem přišli podpořit.

A podpoříš ho čím?

No, podpořil jsem ho už dřív, tohle není poprvé, co jsem na takovéhle akci a tady ho dnes podpořím tím, že na něj myslím a dal jsem nějaký kačky, který mu určitě pomůžou a máme přitom skvělý výlet.

A jaký máš z toho pocity, ještě mi řekni.

....Já mám Péťu hrozně rád a ... a každá takováhle věc prostě pomůže ... moc víc o tom nepřemýšlím....

A o co se tedy jednalo? Kdo, pro koho, jak a proč organizoval pochod podzimní krajinou?

Jednoho z organizátorů, dobrovolného hasiče Pavle se ptala Gabriela.

Pavle, můžete čtenářům prozradit, co se dnes tady u vás ve Svojkově děje?

Asi před třemi lety jsme tady založili sportovní oddíl SK Svojkov a vloni poprvé nás napadlo uspořádat tady charitativní pochod na podporu nemocného dítěte. Udělali jsme jednu trasu pro kočárky a druhou tady v lese. Chtěli jsme spojit příjemné s užitečným. Chtěli jsme, aby lidé přispěli na charitu a při tom si protáhli tělo. No a pro letošek jsme si vybrali Péťu, on je taky ze Sloupu (obec vedle Svojkova, pozn.autorů). Vybíráme děti z okolí, aby je lidi znali a přitáhlo je to sem.

Účastníci platí startovné, za které na oplátku dostanou preclík a poukázku na palačinku. Zároveň si mohou zakoupit drobné občerstvení před tím, než se vydají na cestu po překrásném okolí a po návratu si dopřát ještě něco k zakousnutí.

A jak se s výtěžkem naloženo?

Celý výtěžek jde na účet rodiny. Obec nám poskytuje tohle zázemí zdarma a lidé ze Svojkova a dobrovolní hasiči pomáhají.

Tedy dobrovolníci. A kolik jich se na zajištění této akce asi podílí?

Tak zhruba patnáct. Dnes jsme tady od osmi od rána, od devíti je prezentace až do jedenácti. Než lidi trasu projdou, tak tady asi budeme tak do tří. Včera navíc dva dobrovolníci značili cestu.

A co Vám to dalo? V čem Vás to obohatilo?

Já hrozně rád pomáhám lidem, přináší mi to pocit uspokojení, že někomu můžu pomoc.  Nic to nestojí, de facto, a tím, že přijde dost lidí, tak pak to dohromady to může přinést dost peněz pro rodinu, která se stará o to svý nemocné dítě

A chtěl byste něco čtenářům vzkázat?

Že i malá pomoc je pomocí.. něco v tomhle smyslu..

Celá charitativní akce se uskutečnila na podporu malého, tedy již 18ti letého, Péťi. A tedy bylo rozhodně na místě se zeptat i někoho z jeho rodiny.  Co tedy k tomu dodal jeho táta?

Ptal se Michal...

Petře, mohl bych Ti položit několik otázek k celé akci, která se uskutečnila na podporu jednoho z Tvých třech dětí? Mám jich Tebe nachystaných pět.

Co pro tebe a tvou rodinu pomoc od okolí znamená?

Jakou jinou pomoc byste uvítali?

Napadlo by tě, jak by tvé rodině mohli pomoct dobrovolníci?

Jaké je tvé přání?

Je něco, co bys rád čtenářům vzkázal. 

Ahoj Míšo, to jsou otázky na hodinové debaty u sklenky :D :D pokusím se přesto nějak stručně a výstižně odpovědět.  

Co pro tebe a tvou rodinu pomoc od okolí znamená?

Každý, kdo pečuje o zdravotně postiženou osobu nebo třeba i seniora se dostane dříve či později do situace, kdy pomoc okolí potřebuje. A nemusí se přitom vždy jednat jen o pomoc finanční. Pro nás osobně je pomoc okolí velmi důležitá. Na celou řadu kompenzačních pomůcek bychom vzhledem k přemrštěným cenám nikdy nedosáhli. Jediný cíl každého rodiče je přitom jen umožnit svému dítěti prožít co nejhezčí dětství, s minimem omezení a maximem prožitků. Co je pro ostatní běžné, je pro nás často neřešitelným úkolem.   

Jakou jinou pomoc byste uvítali?

Máme skvělou rodinu a kolem sebe spoustu úžasných kamarádů, kteří nám v minulosti opakovaně pomohli. Víme, že se na ně můžeme kdykoli obrátit. Je celá řada drobných i větších úkolů, které se ještě snažíme zrealizovat, aby byl život o něco "jednodušší", ale nic podstatného nám v tuto chvíli nechybí. Celý systém financování pomůcek je nastaven velmi nešťastně - nutí rodiče postižených dětí neustále shánět finanční prostředky. O stát se lze opřít jen do určité míry. Pak už je to všechno jen prostý obchod a hledání kompromisů. Nejdůležitější je udržet si pozitivní myšlení a když je nejhůř, mít kde načerpat novou energii.   

Napadlo by tě, jak by tvé rodině mohli pomoct dobrovolníci?

Naše rodina má štěstí na skvělé okolí, kamarády, sousedy. Ti všichni nám pomáhají. Všude to ale takové není. Myslím, že postiženým, seniorům i osobám, které o ně pečují, chybí hlavně komunikace a pravidelný sociální kontakt. Hrozně se mi líbí ten nápad, kdy zajdete do domova důchodců a vezmete nějakého seniora na procházku nebo s ním jen prohodíte pár slov. Nebo ten projekt Ježíškova vnoučata. Pro postižené děti chybí více stacionářů s programem, kde by mohly strávit dvě tři hodinky denně a "odpočinout" si od svých rodičů. Kontakt s okolním světem je pro ně důležitý. Potřebují aspoň na chvíli vypadnout ze svých stereotypů. My v současnosti chodíme do speciální školy v České Lípě, kde je naprosto úžasný tým učitelů / asistentů, kteří často pracují daleko nad rámec svých povinností.   

Jaké je tvé přání?

Každý den, kdy se společně prosmějeme až k večeři a spokojeně usínáme, je vlastně splněným přáním. Často od okolí slyšíme, jak nás obdivují, že by to sami nezvládli. Opak je pravdou. Život s postiženým dítětem je totiž dar. Z vašeho života najednou zmizí všechny nepodstatné věci a vy si mnohem intenzivněji užíváte chvilky, které jsou pro ostatní úplně běžné - radujete se z maličkostí, kterých si ostatní ani nevšimnou. Každý by měl mít šanci si to vyzkoušet, alespoň na omezenou dobu, aby si znovu vážil všech těch "samozřejmých" věcí. Takže moje přání: užívejte si každý den, neřešte minulost, která už není, ani budoucnost, která být nemusí - žijte prostě v danou chvíli.   

Je něco, co bys rád Ty čtenářům vzkázal?

Moc vás prosím, dívejte se kolem sebe, řada lidí si o pomoc nedokáže říct, přesto i drobnost může podstatně zlepšit jejich den. Prohoďte pár slov se sousedem, seniorem na ulici nebo kolegou v práci, usmívejte se na okolí. Dobrá nálada je totiž úžasně nakažlivá. 

Péťa, osmnáctiletý kluk ze Sloupu v Čechách. Vše vypadalo jako krásný den, kdy se rodil nový život, prvorozený syn. Pak se ale vše obrátilo jiným směrem. Omotaná pupeční šňůra a následné přidušení znamená celoživotní důsledek. Pro Péťu i pro jeho rodinu. Pouhých několik minut... S čím se rodina potýkala a potýká dodnes pochopí málokdo.. a představí si jen ti, kteří se s podobnou zkušeností setkali či setkávají. Péťa má další dva mladší sourozence. A tato velká rodina umí žít. S láskou, radostí a péčí.

Dobrovolnická akce měla smysl. Pokaždé má smysl. A Vám, čtenářům, snad jen zopakujeme to, co je psáno v úvodu, i malá pomoc je pomocí, a pak neméně důležitou prosbu táty Péťi „Moc vás prosím, dívejte se kolem sebe, řada lidí si o pomoc nedokáže říct, přesto i drobnost může podstatně zlepšit jejich den“.

Za účast dobrovolníků, organizátorů akce, za pomoc obci Svojkov, za všechny ty, kteří se pochodu zúčastnili a za krásná slova zde děkujeme. A rodině Péťi mnoho sil, přátel a dál silné uvědomění Daru života.

Autoři článku: Gabriela Medwell, Michal Svatoň