Mezinárodní den dobrovolníků již po třicáté páté
Před třiceti-pěti lety se událo mnoho významného. Svět obletěl radioaktivní spad z Černobylské jaderné elektrárny. Do českých kin přišla Vesnička má středisková. Explodoval raketoplán Challenger. Reagan s Gorbačovem se setkali v Reykjavíku. A Organizace spojených národů vyhlásila 5. prosinec Mezinárodním dne dobrovolníků. Pojďme se tedy s tímto svátkem trošku blíže seznámit.
Mezinárodní den dobrovolníků se slaví již 35pátým rokem. Vyhlášen pod záštitou OSN usiluje o zviditelnění a oslavu práce tisíců a milionů dobrovolníků po celém světě, kteří věnují svůj čas a své ruce ku pomoci druhým, pomoci této planetě, lepší budoucnosti. A jak jinak začít toto seznámení se s oním svátkem než slovy jednoho z nich?
„Působila jsem jako dobrovolnice na jednotce intenzivní péče v počátku pandemie covid-19. Byla to má první dobrovolnická zkušenost. A bylo to těžké. Nemohla jsem se stýkat s přáteli ani rodinou“ říká Luisa, dobrovolnice z Německa, která v současné době působí (opět jako dobrovolnice) na Základní škole Husova v Liberci.
Ačkoliv neexistují žádná přesná data týkající se počtu dobrovolníků, je odhadováno, že až jedna miliarda lidí se každoročně do dobrovolnictví zapojí. Individuálně, neorganizovaně, anebo pod hlavičkou mnoha různých organizací. Oficiálně s dobrovolnickou smlouvou v kapse anebo jen tak, na psí knížku, pomoc sousedům, úklid lesa, účast na sbírce či cokoliv jiného. Pomoc dobrovolníků potřebuje velké množství organizací. Ať se již jedná o pomoc zdravotně postiženým, při organizování různorodých akcí, a mnoho dalšího. Již před více než sto lety Červený kříž započal svou činnost ve prospěch pomoci druhým. V padesátých letech minulého století významní průkopníci občanské angažovanost, a tedy i dobrovolnictví, Austrálie a USA začaly formálně zakotvovat dobrovolnictví do jejich občanské společnosti, struktur i zákonů.
Proč se vlastně téměř osmina světa snaží pomoci jeden druhému? Jaké mohou být jejich motivy? A co od dobrovolnické zkušenosti mohou očekávat? Luiso?
„Já osobně jsem chtěla poznat práci učitele zblízka, protože o takové práci pro sebe uvažuji s výhledem do budoucna. Věděla jsem o UNESCO dobrovolnickém programu, a tak jsem o dobrovolnickou stáž požádala. A byla jsem vybrána právě na husovku v Liberci.“
Pomoci druhým, ale i sobě. Vědomě či nevědomě, i dobrovolník má svá očekávání. Radost z dávání, poznání, že jeho/její pomoc je vítaná, chtěná, prospěšná. Nasycení vlastních potřeb, ať již těch seberealizačních či sebeaktualizačních, jak o nich psal, inspirován Kurtem Goldsteinem, již v půli minulého století americký psycholog Abraham Maslow.
Ruku v ruce s očekáváními pak jde střet s realitou, který bývá mnohdy, především u dlouhodobých dobrovolnických projektů, poměrně dramatický. A opět dotaz na Luisu, mladou německou dobrovolnici působící na základní škole s rozšířenou výukou jazyků v krásném historickém Liberci. „Když jsem přijela do České republiky, vypadalo to, jako by covid-19 neexistoval. Ale důvodem mého mylného dojmu byla skutečnost že jsem nerozuměla česky. Doma jsme mluvili o covidu neustále. V mém novém domově bylo ticho. Co vidím poslední týdny je, že čím dál více tříd je v karanténě a já začínám mít strach.“
ˇŽe však dobrovolnictví přináší, navzdory výzvám a obtížím, i mnoho dobrého, dokazují mnohé studie. Jedna z nich, z dílny australské University of Sydney z roku 2017 uvádí, že Australani, jichž je aktuálně necelých 26 milionů, ročně věnují neuvěřitelných více než 700 milionů dobrovolnických hodin. Podle studie University of Sydney je přínosů hned několik. Především otevření dveří do životní spokojenosti, pocit většího štěstí, pocit většího zdraví, uvědomění si, že pomoc druhému přináší vlastní blaho, pocit sounáležitosti (a opět pan Maslow s jeho pyramidou potřeb) a v neposlední řadě možnost, že se mohu ponořit do něčeho, co je mou vášní. A co Luisa? Co jí osobně přináší dobrovolnická zkušenost? Co ona očekává?
„Poprvé v životě žiji bez mých rodičů a musím se tedy naučit starat se sama o sebe. A co očekávám? Chci poznat různé lidi, chci poznat tuto zemi a český jazyk. O víkendech tedy hodně cestuji, a také navštěvuji jiné dobrovolníky. Třeba zrovna tento víkend, kdy jedu do Českého Těšína.“
Pojďme tedy, zdaleka nejen s Luisou, oslavit tento důležitý den. A jestli přemýšlíte jak, pak jedna z možností je, ZAPOJIT SE!
Pojďte se přidat k oné miliardě lidí na naší planetě, kteří dávají, ale ještě mnohem více dostávají.
Pojďte se zapojit do dobrovolnictví!
Autor článku: Gabriela Medwell
