Osmnáctá Křesadla byla kvůli viru později, ale pro radost

Hostil ho prostor před Veřejným sálem Hraničář, akci tradičně pořádalo Dobrovolnické centrum, z. s., vedené Lenkou Vonka Černou. Jen půlrok před tím DC právě v Hraničáři slavil Dvacet let vzniku.

Jistotou akce byl ústecký spíkr a moderátor Rádia Evropa 2 Ondra Vodný, od týmu DC dostal jako dárek-ohlédnutí za všemi „svými“ ročníky velkou černou gramodesku plnou vzpomínkových fotek na minulá Křesadla. „Je to super, zase v Ústí oslavovat dobrovolnictví,“ shrnul Ondřej svou „dlouholetou dobrovolnickou kariéru“. Šanci pomoci na oslavě dostal i jarní nováček týmu DC, členové party Housing First (Bydlení především).Ti už brzo v Ústí začnou zabydlovat první lidi bez domova.

Na udílení Křesadel nechyběl Jan Brázda, ředitel firmy Knauf Insulation z Krupky, akci podporující. Program, oceněné i hosty pěkně nafotila Kateřina Lisová z Ústí. Na místě vše organizoval tým Lenky Vonky Černé, ředitelky DC, a Jiřiny Gasserové. Děčínské Foto Video Studio Kakarovi opět točilo působivé medailonky vítězů Křesadel; i Kakarovi už patří do osvědčeného týmu Křesadel.

„Hraničář je tradiční místo ústecké kultury. Naše Dobrovolnické centrum sídlí ve Spolkovém domě vedle Hraničáře naproti hotelu Clarion. I proto jsme dnes na tomto prostranství,“ konstatovala Lenka Vonka Černá. Vysvětlila tak, proč DC prvně ve své dlouhé historii po Větruši, Muzeu města Ústí i Činoherním studiu volilo prostor na čerstvém vzduchu. „Snažíme se, aby nám tu spolu bylo dobře,“ připomněla Lenka.

Ač odborná komise rozhodla o udělení šesti Křesadel ze 22 navržených už zjara, koronavirus vše dramaticky pozdržel. Ale dočkali jsme se…První dostala cenu na pódiu u Hraničáře křehká Andrea Nitkulincová z ústecké „kočičí“ organizace Felisicat. Tato dívka zasahuje často v ghettech Ústí, uklízí je od svých dvanácti let. Pečuje tu o zvířata opuštěná, volně žijícím kočkám vozí nezbytné léky i krmení.

„Ani bez vás by nebylo možné v Ústí předávat Křesadla,“ hlásit na malé scéně moderátor Ondřej Vodný Jiřímu Tošnerovi z neziskové organizace Hestia, podporujícího Křesadla i projekt 5P a jejich myšlenku nejen v Praze. O Křesadlech prozradil: „Před lety je začal dělat ze speciální uhlíkové oceli kovář z Křivoklátských lesů. Příští rok už to bude tisíc křesadel, které vyrobil,“ ohlédl se. V Ústí dostala Křesadlo, ocenění pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci, i Jiřina Kaplanová, společnice osamělých lidí z domovů pro seniory v Děčíně. „Našla jsem si tu pár lidí, kterým ráda čtu a oni rádi poslouchají,“ svěřila se autorka důležité knihy „Dějiny Děčína v datech.“

Křesadlo si z oslavy odnesla také Marika Benešová, pomáhající v litoměřickém Hospicu sv. Štěpána. „Je skvělé, že tu mohu být s lidmi i v posledních měsících jejich života. Jednou bych chtěla také tak umírat. Být v péči tohoto hospice až přijde můj čas. Jana Dušánková, primářka mobilního hospicu ústecké Masarykovy nemocnice, která jí křesadlo předávala a sama ho vlastní, ji doplnila: „Paní Marika funguje také v hospicu domácím. A to i přesto, že taková péče není jednoduchá ani pro lékaře, natož pro dobrovolnici.“

Po „dámě z hospicu“ přišel první kulturní vrchol tradiční dobrovolnické slavnosti. Přední česká gospelová zpěvačka Leona Gyöngyösi, dívka báječného hlasu i fajn image, od Simona a Garfunkela vystřihla duet „Most přes rozbouřené vody“. Nabídla též legendární Cohenův hit „Hallelujah“; zpívala jednoduše, čistě, radostně, zkrátka pro lidi.

Čtvrtá byla oceněna Ústečanka Štěpánka Motejlová, která je od svých osmnácti oficiálním dobrovolníkem, členem úteckého týmu 5P i autorkou výstavy „Absurdistán pro životní prostředí“. „Moc děkuji své rodině. Bez pomáhání druhým si nedokážu představit život,“ svěřila se početnému publiku radostně a s křesadlem v ruce.

Se psem Artíkem i dalšími psy rozdává radost pacientům i dobrovolníkům Lenka Macháčková z Povrlů. Cannisterapii se věnuje déle než deset let. Její pejsek si tu slávu užil stejně, jako by si ji užily jeho maminka a sestra, které také pomáhají s í cannisterapií v LDN Ryjice. „Pro Artíka je pobyt mezi lidmi radost i práce,“ prozradila nová majitelka Křesadla na chundelatého parťáka. S velkou radostí předával předposlední Křesadlo večera starosta Povrlů Dalibor Pavlát. „Tady ty emoce jedou! Ta radost a úsměvy tu stojí za to,“ tvrdil politik ze břehu řeky  Labe.

Poslední Křesadlo dostal ten večer za celoživotní práci plnou nadšení a radosti Václav Voborník, ročník 1954. Letos slaví jím založený „ASK Lovosice - Plavecký klub“ úžasných 50 let, jeho předseda Václav se má vážně čím pochlubit. „Trénuji dvakrát týdně bezmála 50 let, často i menší děti. Je to práce radostná i užitečná, mám z ní radost,“ konstatoval. „Pane Voborníku, je úžasné, že vy už v tom plavete 50 let,“ jednoduše shrnul trenérovu severočeskou kariéru Jan Brázda, ředitel Knaufu. A trenér dodal: „Chce to trpělivost, jinak to nejde.“

Finále Křesadel pak patřilo další sérii písní báječné Leony. Nakonec nabídla vděčnému publiku hity od Beyoncé, Jamese Browna a gospelovou klasiku „Oh Happy Day“. Slavnost  vyvrcholila rautem v Hraničáři.

Zpracoval: Radek Strnad

Za Dobrovolnické centrum, z.s.: Jiřina Gasserová