Vánoční pozdrav z redakce

Redaktorka Andrea

Hrozně ráda se dovídám o konkrétních zážitcích dobrovolníků, proto nejradši sleduji články, které nám přibližují, co vše možné a nemožné se dobrovolníkům děje. Letos jsem se se zájmem a s trochou nostalgie začetla do příběhu Máji (zde a zde), která se vydala na roční dobrovolnický pobyt do Lucemburska. S (velkou) trochou nostalgie, protože jsem v této zemi strávila část svých studií a doteď mám pro tohle malé velkovévodství slabost. Takže s napětím vyhlížím další články!     



Krom toho jako zavilá fanynka občanské vědy s radostí sleduji, jak se rok co rok rozšiřují nejen počty takových projektů, které se tady v Česku ale i na celém světě konají, ale i řady účastníků, včetně rodin s malými dětmi. Věda dovede být krásná a srozumitelná, a je jen dobře, když máme tolik příležitostí, jak se o tom přesvědčit na vlastní kůži a můžeme pomoci zbořit některé mýty, které panují ať už o přírodních, nebo humanitních vědách.

Redaktorka Katka

Líbí se mi, že dobrovolnictví prostupuje skoro vším. Je to důležitá součást života nás všech. Vždyť kdo nenakoupí sousedce, když je nemocná? Kdo nepomůže vystěhovat pračku známému, když ho o to požádá? Často si ani neuvědomujeme, že jsme dobrovolníky v běžném životě.  V tomto roce jsem měla možnost setkat se díky práci pro Regionální dobrovolnické centrum a psaní článků pro dobrovolník.cz s výjimečnými lidmi, kteří šíří dobro ve velkém a snaží se svými aktivitami oživit společnost nebo prostor, ve kterém žijeme, a k tomu je to velmi baví. A mě velmi naplňuje se s takovými lidmi setkávat a šířit jejich dobro dál. Asi proto mám nejradši příběhy "obyčejných" lidí, které oni sami nepovažují za mimořádné, a přesto jsou obdivuhodné, jako je třeba příběh dobrovolnice paní Francové, který je k přečtení zde: https://www.dobrovolnik.cz/pribehy-dobrovolniku/kudy-nekdy-vedou-cesty

Redaktorka Tereza

Co mě baví na dobrovolnictví

Nejvíc mě nadchne, když se někdo nadchne pro dobro. A ono často stačí tak málo! Já třeba hodím na sociální síť fotku z nějaké aktivity nebo akce a během chvíle okamžitě reagují nejen známí, ale i méně známí lidé, na které se nabalují jejich známí, mně už zcela neznámí... A ta motivační sněhová koule dobra se krásně nabaluje a rozrůstá a já vidím, že "i maličkost má smysl". A úplně nejradši osobně jako dobrovolník při dobrovolnické činnosti mám tu chvilku, když se na protější tváři objeví úsměv, to je jeden z nejkrásnějších pocitů na světě. 

Co mě baví na webu dobrovolnik.cz

Nejvíc mě baví rozhovory s dobrovolníky a nejradši mám ty příběhy, kde vyjde najevo, že někteří dobrovolníci vlastně nechápou, co řešíme, mají totiž pocit, že dělají "normální věc", že je dobrovolnictví přece běžná součást života. Kéž by to tak měli všichni. Nebo aspoň půlka lidstva, to by stačilo. Srdečně blízké mi pak je i to, kdy se člověk stane přes různé posty sám poskytovatelem prostoru pro potřebné i pro dobrovolníky. Nabídne nějakému sociálně znevýhodněnému člověku nebo skupině posun do normálního života, jako je to v tomhle příběhu. Komu utekl, určitě doporučuji: https://www.dobrovolnik.cz/rozhovory-reportaze/psi-dobrovolnik-ceka-na-kolegy

Redaktorka Gabriela

Co mě v dobrovolnictví v uplynulém roce nadchlo

Nadchlo mě to, že navzdory pandemii je stále mnoho těch, kteří chtějí přispět svým časem a pomoci druhým. V tuto chvíli především zdravotníkům a nebo osamělým osobám.

Co mě v dobrovolnictví v uplynulém roce potěšilo

Potěšilo mě to, že se našla jedna odvážná mladá dívka, která v současné situaci opustila naši zem, svou rodinu, přátele... a vydala se na roční dobrovolnickou zkušenost do Lucemburska.

Co mě v dobrovolnictví v uplynulém roce oslovilo 

Oslovil mě zájem o onkologickou problematiku. Dobrovolníci působící v oblasti pomoci takto vážně nemocným lidem jsou pro mě skutečnými hrdiny. Není snadné a není mnoho z nás, kteří se dokáží postavit čelem k člověku, který je dost možná na konci své životní cesty, navíc velmi často v bolestech a i někdy osamělý.

Co mě baví na našem webu

Na webu dobrovolník.cz mě baví barvitost příběhů, kterou však jako červená nitka spojuje jedno, a to je téma lidství. Když si pročítám články, tak se utvrzuji v čapkovské víře v Dobro člověka.

Články, které mě nejvíce oslovily

Jaké mají potřeby onkologicky nemocní a umíme na ně reagovat? | Dobrovolnik.cz

Můj život má barvy všecky | Dobrovolnik.cz

Změňme pohled na onkologickou nemoc | Dobrovolnik.cz

Šéfredaktorka Romana

Tento rok byl opět provázen koronavirem. Dobrovolníci nějaký čas nemohli docházet do domovů pro seniory, nemocnic apod. Hodně lidí ovládl strach a raději se s nikým nevídali. Samota se pak stala součástí života zejména seniorů. O to více mě zahřál příběh dobrovolnice z Regionálního dobrovolnického centra INSTAND, kde pracuji. Dobrovolnice nemohla z důvodu epidemiologických opatření docházet do nemocnice a tak hledala jiné možnosti, kde se zapojit. A našla se paní přes 80 let, která bydlí v pečovatelském domě a přála si dobrovolníka, který by k ní docházel koronavirus nekoronavirus a jen si s ní povídal. A tak začal krásný příběh, který trvá dodnes.

Články na našem webu pročítám všechny a je tak těžké nějaký vypíchnout. Já osobně mám nejraději ty, kde se dozvím o dobrovolnické činnosti, se kterou jsem se ještě nesetkala. Musím zde tedy zmínit článek, který jsem shodou okolností dávala dohromady já. Článek vznikl u příležitosti Světového dne předčasně narozených a byl o organizaci Nedoklubko. O organizaci jsem již slyšela, ale vůbec mě nenapadlo, že Nedoklubko je postaveno na dobrovolnictví. Více si již přečtěte sami. https://www.dobrovolnik.cz/z-dobrovolnictvi-aktualne/cela-republika-hackuje-pro-nedoklubko

Ještě jednou přejeme všem krásné Vánoce a vše nej do nového roku:)

Vaše redakce