Zoologická zahrada, tam by chtěl pomáhat každý… 7 věcí k zamyšlení

1) Nemusí to být zadarmo

V první řadě je třeba říci, že ne každá zoologická zahrada dobrovolnické programy nabízí či využívá. Pokud ano, pak jsou dobrovolníci upotřebeni zejména pro přípravu doprovodných programů, či obecnou péči o návštěvníky.

Pokud má však někdo zájem o dobrovolnictví blížící se profesionálnímu ošetřovatelství a chovatelství, musí spíše využít zážitkových programů, v nichž si lze ozkoušet některé povinnosti těchto profesí. Nebývá to však zadarmo. Ceny si zoologické zahrady určují různě (většinou platí, že čím větší zoo, tím více si připlatíte). Pražská Zoo si program „Chovatelem na 1 den“ aktuálně cení na 12 000 Kč, oproti tomu např. Zoo Tábor obdobnou aktivitu nabízí od necelých 4 000 Kč.

A jak je to ve světe? Jeden z nejpopulárnějších dobrovolnických programů vůbec, týdenní pobyt v čínském Chengdu, specializujícím se na chov pand vyjde na necelých 30 000 Kč (a to včetně ubytování, stravy, základního kurzu čínštiny a doprovodného kulturního programu; navíc se během práce naučíte správně sekat a nosit bambus, a tedy si zlepšíte i fyzickou kondici – malou pandu si sice nepochováte, ale i tak, beze vší ironie, jako dárek např. k maturitě to nezní vůbec špatně).

2) Poptávka převyšuje nabídku

Kdo by nechtěl pomáhat zvířatům? Jak už ale bylo řečeno výše, ne každá instituce má o dobrovolníky, či zážitkáře zájem. Navíc těch možností, jak poptávce vyhovět a zároveň nenarušit chod a kvalitní fungování dané instituce, není mnoho. I zde sehrávají roli poplatky, které kromě funkce ziskové částečně plní i funkci odrazující. Tyto kroky tak v praxi sami o sobě korigují potenciální převis poptávky – neboť je zřejmé, že simultánní investice času i peněz představuje pro jedince náročnější typ závazku než klasické dobrovolnictví.

3) Vyplatí se zjistit si předem, jak to konkrétně probíhá

Připravte se, že nejčastěji bude váš den v zoo sestávat z úpravy vnějších částí expozic či jejich čištění, v některých případech z přípravy krmiva, jindy vás rádi zapojí do edukativních projektů - a na úvod vás pravděpodobně nemine základní bezpečnostně-informační školení. Zoologické zahrady si nicméně jsou vědomy, že „zákazník“ by rád získal nějaký ten jedinečný zážitek. V praxi jsou některé instituce ochotné jistého kompromisu, kdy „zákazníka“ např. nechají krmit želvu sloní, čemuž však obvykle z bezprostřední a zásah umožňující blízkosti přihlíží 2 chovatelé a 1 ošetřovatel. Opodál pak stojí fotograf, který se pokouší vykouzlit akčně vypadající fotografie. Nápad je to zajímavý, provedení však bývá komické. Pro běžné návštěvníky je to ale zajímavé zpestření, o tom žádná.

4) Nebude to takové, jak si představujete

Tento bod souvisí bodem předchozím. Některé zahrady přesně uvedou, co máte od takto stráveného času očekávat. To je ten lepší případ. Jindy je plán dne spíše abstraktnějšího ražení. Proto, kdykoli si nejste schopni přesně představit, jak to bude celé vypadat, není nic snadnějšího než se zeptat poskytovatele této de facto služby. A pokud by se slíbený a reálný program zásadně lišil, netřeba klesat na mysli. Konec konců, ona transformace dobrovolnictví v placenou službu, má i jistou drobnou výhodou pro koncového uživatele, a to (přinejmenším teoretickou) možnost reklamace.

5) Je to náročnější, než si myslíte

A to pro všechny tři strany (návštěvníky, zaměstnance i zvířata). Práce v zoologické zahradě je především dřina. A pokud mají zaměstnanci krom své běžné práce na starost ještě potenciálně neznalé (a neznámí) osoby, opravdu to nemají lehké. Nelze jim tedy příliš zazlívat, pokud už jim nezbývá sil vysílat všemi směry povzbudivé úsměvy. Neměli bychom proto zapomínat, že tito lidé tam jsou především pro zvířata, a nikoli pro obveselování návštěvníků.

6) I tak to nemusí být nuda

To, že nebude vystaveni nebezpečí pokousání divou zvěří, ještě neznamená, že se nutně ukoušete nudou vy sami. Budete-li mít zájem, můžete se dozvědět mnoho nových informací. Nejen o zvířatech, ale i fungování zoologické zahrady. Možná vás to i přesvědčí k tomu, že využijete jiné možnosti pomoci.

7) Můžete pomoci i jinak

Asi není překvapením, že zoologické zahrady spíš než manuální pomoc ocení finanční příspěvky. Jednou z cest je adopce zvoleného tvora, případně přímý sponzoring, jinou je koupě celoroční vstupenky, resp. využití členství v klubech přátel té které zoologické zahrady. Některé zoologické zahrady využívají i dárcovských SMS. V neposlední řadě je možné zoo podpořit i koupí upomínkových předmětů.

Foto: © Andrea Škopková 2014