Něco málo o mikrodobrovolnictví

Původní myšlenka se snažila vypořádat s často uváděným argumentem, že na dobrovolnictví a jiné charitativní úkony je potřeba mít dostatek volného času, potažmo dostatek peněz. Propagátoři mikrodobrovolnictví tedy přišli s nápadem, jak se může do aktivit budujících občanskou a pospolitou společnost zapojit i časově a pracovně velmi vytížený člověk. Protože i malá pomoc se počítá.

Klasické příklady mikrodobrovolnictví zahrnují činnosti, které člověku zaberou jednotky minut (či hodin), a jsou tak proveditelné prakticky bez zásadní ztráty osobního času a bez dalších závazků. Minimalizace zátěže dobrovolníka se však odráží ve větší náročnosti takového projektu na množství zapojivších se jedinců. Pokud je však tato „nákladová položka“ splněna, je jasné, že ve výsledku je dosaženo stejného efektu jako při využití menšího počtu angažovanějších lidí.

Tento přístup má pochopitelně svá úsilí. U některých projektů a některých odvětí je totiž v praxi efektivnější spolehnout se na hrstku zapálených dobrovolníků než se pokoušet o naverbování zástupů nových duší. Proto se s mikrodobrovolnictvím často setkáváme v komunitních projektech – příkladem budiž společný úklid lesa či parku, společné zušlechťování veřejných venkovních prostor, třebas formou guerillového zahradnictví (guerilla gardening).

Dalším prostorem pro tento typ dobrovolnictví je pak sféra digitálních technologií a internetu. Tam se totiž mikrodobrovolnictví objevilo poprvé a s jeho pozůstatky se setkáváme dosud, zejména pokud zavítáme na stránky, které po nás požadují přepis podivné změti písmenek. Pokud jste se někdy zamýšleli, k čemu je to dobré, vězte, že vašich několik vzteklých úderů do klávesnice pomohlo s digitalizací starých tiskovin. Dnes už je původní ReCaptcha systém sice nahrazen novějším – tím, který se nás ptá, zdali nejsme náhodou hlavními hrdiny Čapkova dramatu R.U.R., a pak nám za odměnu připraví zákeřný úkol spočívající v hledání podobných předmětů na fotografiích – ani toto vaše úsilí však nepřijde nazmar, neboť se díky němu umělá inteligence učí lidskému způsobu vnímání.

Příkladů mikrodobrovolnitví je pochopitelně mnohem víc. Může spočívat v projevení podpory dobrovolnické akci na sociálních sítích, sdílení informace, účasti na online výzkumu, či podepsání petice. V běžném životě (a mimo jakékoli webové aplikace) může mít podobu pomoci starším a osamělým sousedům (kupř. s nákupem či odvozem k lékaři), darování oblečení, přispění vybrané sbírce nebo účasti na jednorázových dobrovolnických projektech. Záleží jenom na vaší volbě.