Dobrovolníci v hospicové péči
Jak vypadá dobrovolnictví v hospicové péči? Existují tam dobrovolnické možnosti? Pokud ano, jaké? Jaké výzvy čekají na dobrovolníky v hospicové péči? Co je motivuje? A co naopak mohu ztratit či ztrácejí? A kdo se dobrovolníkům a jak věnuje? Kdo je podporuje/ošetřuje?
Na to vše jsme se zeptali psychoterapeutky Dáši Svobodové, odbornice nejen na oblast sociální práce a dobrovolnictví.
Dobrovolnictví v hospicové péči existuje, ano, i tam jsou dobrovolnické příležitosti. V Liberci například dobrovolnictví existuje na bázi výpomoci s určitými přidruženými činnostmi, třeba pomocí při provozu kavárny. V České Lípě v nemocnici dobrovolníci vykonávají činnosti podobné asistenční službě, tráví čas s klienty, povídají si s nimi, čtou jim z knih, podporují je a pomáhají jim na chvíli odstoupit z jejich těžké situace. Dobrovolníci jsou specificky vyškoleni a všichni, kteří působí v České Lípě mají navíc absolvovaný kurz pracovníka v sociálních službách.
A proč tuto činnost vykonávají? Baví je to, je to pole jejich zájmu. Většinou se hlásí lidé, kteří mají potřebu pomáhat nebo se s podobnou situací setkali ve svém okolí. Motivuje je jejich vnitřní nastavení ve smyslu, že ani na konci života by člověk neměl být sám. Pochopitelně často mají dobrovolníci ze setkání strach. A i z tohoto důvodu pracujeme s dobrovolníky velmi týmově a snažíme se je ošetřovat. Máme koordinátora dobrovolníků a psychoterapeutku. Dobrovolníci jsou součástí týmu, je jim poskytována supervize, opravdu hodně společně mluvíme. Vždy dobrovolník dopředu ví, za jakým klientem jde, co může očekávat. Co je důležité zdůraznit je, že ačkoliv jsou dobrovolníci součástí profesionálního týmu, tak jejich činnost je zcela na dobrovolné bázi. Samozřejmě v případě již silně se vynořujícího tématu umírání klientům pomáhají profesionálové.
A jak jsou dobrovolníci vnímání? Hodně, opravdu hodně si jich vážíme. Jsou nedílnou součástí funkčního týmu a přinášejí jakýsi doplněk v podobě vykonávání činností, na které nezbývá příliš mnoho času. Čtení klientům, sezení u jejich lůžka a povídání si s nimi o obyčejných věcech.
Ano, dobrovolnictví v hospicové péči je hodně psychicky náročné. A proto je opravdu zásadně důležité dobrovolníky chránit v rámci psychohygieny, o čemž jsem mluvila již výše. Dobrovolník se nikdy nesmí cítit být sám, že je tady vždy někdo, s kým se může sdílet, kdo ho může podpořit či utěšit. Hospicová péče není jen o smutku a umírání, ale je to i o obrovské lásce, odevzdání, čistotě, o něčem, co bylo a již není. Smíření s danou situací, odcházením člověka z tohoto světa, je tedy zásadní.
Děkujeme paní Dáše za její slova, smutná a zároveň povzbudivá a plná smíření a přejeme hospicové péči silné oddané a statečné nejen pracovníky, ale i dobrovolníky, kteří, jak paní Dáša sdělila, jsou v hospicové péči nejen důležití, ale i nezastupitelní.
