Člověk s postižením nemusí být pouze "příjemcem" dobrovolnické činnosti

„UTEKLA JSEM Z KOMERCE. ŘEKLA JSEM SI, ŽE SE MI NELÍBÍ DĚLAT VŠE ZA PENÍZE.“ Tak shrnuje dobrovolnice Alena důvod, proč se začala věnovat dobrovolnictví. Již podruhé uspořádala výtvarnou akci pro lidi s mentálním postižením – glazování hrnků. „Někteří byli rychlí jako střela, někteří si s tím hráli“, popisuje Alena průběh této akce, na které si mohla skupina lidí s mentálním postižením vyzkoušet namalovat keramické hrnky dle své vlastní představivosti. „Líbí se mi někomu něco jen tak dát. Klienti jsou vděční a je snadné jim něco dávat. Vidím na nich radost a to je příjemný.“ Nejenže je Alena dobrovolnicí, ale má také 3 chlapce v pěstounské péči. To vyžaduje velkou míru ochoty a iniciativy měnit svět okolo sebe a vlastně i v sobě. Společně s Alenou připravoval akci i její kamarád Tonda. „Tonda je hodná duše,“ nazvala Alena svého pomocníka. Někdo se kdysi zeptal, jak docílíme toho, aby s námi lidé sdíleli naše hodnoty. Odpověď byla jednoduchá: Najděte takové lidi, které je již sdílí. Alena i Tonda patří mezi ty lidi, kteří sdílí hodnotu druhým pomáhat z prostého pocitu radosti. Jsme velmi vděční, že jsou mezi námi.

Paní Zdenka je přátelská, usměvavá 50 letá dáma, které se radikálně změnil život přestěhováním z domova pro osoby se zdravotním postižením do samostatného bydlení. Otevřely se jí nové možnosti a ona se rozhodla, že si splní své přání a bude pomáhat jako dobrovolnice u „babiček“. Zdenka dochází pravidelně každý týden do pečovatelského domu s dalšími 2 – 3 dobrovolníky a ve skupince 5 – 8 seniorů hrají společenské hry, povídají si, popíjí čaj a kávu. U příležitosti Velikonoc a Vánoc vyrábějí různé dekorace, společně posedí, dají si beránka, cukroví a veselí se. Na prvních pár setkání přijela Zdenka s asistentkou, která jí pomohla s nácvikem cesty. Zdenka nebydlí ve stejném městě, kde se nachází pečovatelský dům, tak potřebovala s cestou poradit. Rychle si ale dojíždění osvojila a záhy cestovala samostatně. Zdenka si svým úsměvem a upřímností všechny získala. Do pečovatelského domu dochází pravidelně s ostatními dobrovolníky, se kterými se skamarádila. Zapojuje se do všech aktivit a vždy se těší na společné Velikonoce a Vánoce, kdy na setkání přijíždí i se svým přítelem. Senioři ji mají rádi, a když se stane, že nedorazí, hned se ptají: „Kde je Zdenka a přijde příště?“. Zdenka také za svou dobrovolnickou činnost obdržela cenu Křesadlo. 

Regionální dobrovolnické centrum INSTAND

www.instand.cz

Romana Trutnovská