Dobrovolnické příběhy z Libereckého kraje oceněné Křesadlem

Sesterský tandem pomáhá, kde se dá 

„Někdo si chce popovídat, s někým luštíme křížovky, sudoku nebo hrajeme hry. Jsou samozřejmě momenty, kdy se nemluví, to potom člověka vezmeme za ruku a společně mlčíme. Někdy také společně tvoříme a vyrábíme,” přibližuje  Vendula Benešová svůj čas, který tráví jako dobrovolnice na onkologickém oddělení liberecké nemocnice, kam dochází spolu se svou sestrou Klárou Sehnoutkovou. Tento sesterský tandem vyhrál koncem roku 2024 cenu Křesadlo, která se každoročně udílí dobrovolníkům za jejich mimořádnou činnost.

Šíře pomoci sesterského dua je opravdu obdivuhodná.  Obě sestry se angažují u organizace Amelie z.s.. Pravidelně docházejí za onkologickými pacienty a snaží se jim zpestřit všední dny na lůžku. Mimo to ale pomáhají při různých charitativních akcích, třeba pro dětskou psychiatrii nebo dětský domov v Motole.  Sestry si v minulém roce vzaly v Chrastavě na starost Kytičkový den a zorganizují i ten letošní. Klára se po ničivých povodních v Chrastavě v roce 2010 angažovala při tvorbě charitativního povodňového kalendáře a kromě toho je i se svou rodinou Dobrým andělem.

Koordinátorka dobrovolníků v Amélii, která Kláru a Vendulu na cenu Křesadlo nominovala, o nich říká: „Jsou hnacím motorem celé dobrovolnické skupiny, mají hlavu plnou nápadů, které umí i zrealizovat, a to velmi úspěšně. Jsou to dobrovolníci, na které je spoleh a na které se můžeme kdykoliv obrátit s prosbou o pomoc. Pomohou vždy a více, než jsme očekávali. A hlavně chci vyzdvihnout skutečnost, že jejich činnost je o to více ceněná, protože obě mají práci, rodiče a své vlastní rodiny. Přes to přese všechno si najdou čas, sednou do auta a u pacientů tráví svůj volný čas – a rády.”

Dobrovolnictví je běžnou součástí Kristýnina života

Tato usměvavá mladá dáma se v dobrovolnictví našla, už několik let je dobrovolnicí ve Farní charitě v České Lípě. Přivedla ji k tomu maminka Markéta, jež tu byla zaměstnaná jako sociální pracovnice. Kristýna nejdříve vypomáhala při jednorázových akcích – Sbírka potravin, vánoční trhy, charitní palačinka apod. Postupem času se ale začala věnovat pravidelnému doučování dětí. Nyní pomáhá s angličtinou klukům z Klubu Koule. Sama si vytvořila interaktivní pomůcky a doučování pojímá jako hru, kluci se díky ní v angličtině nejen zlepšují, ale také je baví. Navíc je i jen jedna hodina týdně motivuje k lepším výkonům. Kristýna je podporuje v jejich píli a doufá, že se jim povede vystudovat střední školu a uplatnit se na trhu práce.  Na Kristýnině příběhu vidíme, jak velký vliv můžou mít dobrovolníci v životech jiných lidí.

Pro Kristýnu je dobrovolnictví běžnou součástí jejího života a už si to bez něj nedokáže představit. I když se ve svém okolí občas setkává s nepochopením, tak si stojí za svým a dobrovolnictví bere jako dobrou zkušenost do života.

Oceněná dobrovolnice Natália: „Jsem šťastná, když můžu pomáhat.”

Do České republiky se přistěhovala už před rokem 2022, ale do organizovaného dobrovolnictví se zapojila až s příchodem války na Ukrajině. Tehdy začala aktivně pomáhat uprchlíkům přicházejícím z její rodné země. Ve spolupráci s dobrovolnickým centrem ADRA založila Ukrajinský klub pro děti i dospělé v Krajské vědecké knihovně. Tam se ukrajinští uprchlíci měli možnost seznámit s českým kulturním prostředím, byla jim poskytnuta psychologická pomoc a také začali jezdit na výlety po okolí.

Natália se ale angažovala i u vzniku centra pro ukrajinské děti Slunéčko, které jim nahrazovalo předškolní vzdělávání v době, kdy měly mateřské školy plné kapacity. O tomto projektu už jsme kdysi psali zde. 

Usměvavá a pozitivně naladěná Natália ale nepomáhá jen ukrajinským uprchlíkům. Od podzimu 2023 působí v liberecké vazební věznici, kam pravidelně dochází jedno odpoledne v týdnu. Jejím posláním je dávat lidem naději v lepší život.  

Natália o sobě říká: „Jsem šťastná, když můžu pomáhat.”