Dobrovolnictví vdechuje život
Příběhy dobrovolníků s Vámi, čtenáři, sdílíme často. A každý takový příběh je vyjímečný. Stejně jako ten dnešní o Ondrovi, o němž jsme již zde psali v souvislosti s projektem Sanitka přání. Pojďme se ale blíže seznámit s Ondrovou dobrovolnickou cestou.
Ondrův pestrý život plný mezních zkušeností a zážitků by vydal přinejmenším na jednu dlouhou strhující knihu. My se však dnes budeme soustředit na Ondrovy kroky v Liberci, kam se božími cestami dostal až z Afriky.
S dobrovolnictvím se Ondra seznámil právě v Africe, kde působil v rozvojových projektech, a to společně se svou manželkou. V Africe s nimi trávily čas i jejich děti. Tehdy si Ondra myslel, že dobrovolnictví se odehrává především v těchto oblastech. A až když se objevil v Liberci, začal zjišťovat, kolik příležitostí pro dobrovolníky je i v našem blahobytném světě. A začal si tedy prošlápat svou cestičku zde. Přes osobní dobrovolnictví v domově seniorů, po realizaci projektu Sanitka přání a jeho dnešní působení na pozici koordinátora dobrovolníků v organizaci ADRA.
Ondra nejen velmi rád a velmi aktivně sám přikládá ruku k dílu v pomoci bližním, ale take šíří křesťanské hodnoty. V relativně nově vzniklých internetových novinách Křesťan dnes sdílí se čtenáři své postoje ke smrti a umírání, tématu, které je v našem dnešním světě velmi tabuizované. Jak Ondra v rozhovoru s autorkou tohoto článku řekl “upozaďujeme stáří, nemoc a smrt – ale vše patří k životu, viděl jsem to v Africe, kde žádné seniorské domovy nebyly”. K této zkušenosti právě se seniory Ondra dodal, že právě v Africe viděl a zažil, jak je stáří součástí komunity, jak se staří účastní všeho a jejich odcházení je zcela přirozené.
A co Ondru na dobrovolnictví baví? “To, že potkávám lidi, kteří mají mnoho společného. Líbí se mi poctivost dobrovolníků a to, že člověk to dělá zdarma a nemá žádné postranní úmysly.”
Název tohoto článku je take z úst Ondry, stejně jako tato jeho slova, která čtenářům předkládáme na samý závěr.
Dobrovolnictví je “dobro, které uzdravuje”.
