Jak se dobrovolničí v době „covidové“ třeba ve Francii?
I když současná doba zásadně omezuje jak pohyb, tak aktivity, dobrovolnictví nic a nikdo nezastaví. Natka se tedy vydala, ještě ve slunných zářijových dnech, do Francie. Pod křídly Evropského sboru solidarity, nebo lépe řečeno, na jeho křídlech, se vznesla a přelétla do Francie. A jak sejí tam daří? Čtěte a dozvíte si více!
Ve Francii jsem jako dobrovolník již skoro 2 měsíce a čeká mně ještě krásných 7. Mojí náplní je práce v mládežnickém centru, kde společně s dobrovolnicí z Francie (Charlotte) máme na starost věci týkající se mezinárodní mobility. Co je skvělé na mé práci je to, že mám možnost si určovat, čemu se chci věnovat a vytvářet vlastní malé projekty (např. každý měsíc s Charlotte pořádáme „Happy Talk“ kam zveme mladé lidi a máme přednášky, diskuze a prezentace na témata typu climate change, cestování,…).
Natka přes léto přemýšlela, jak naložit s časem po maturitě. Jak zjistit, co by chtěla? Jak se třeba přiučit zároveň něčemu novému?
A protože se v předchozím roce zúčastnila dvou mezinárodních projektů v rámci programu Erasmus+, tak ji napadlo prozkoumat i další možnosti. Třeba ty dobrovolnické. Se srdcem na dlani a touhou pomáhat výborná kombinace!
A tak objevila Evropský sbor solidarity! https://europa.eu/youth/solidarity_en
No a pak to šlo již všechno celkem ráz na ráz. Oslovit vysílající, tzv. podpůrnou organizace zde v České republice. Seznámit se se všemi náležitostmi (a že jich tedy není málo) a poslat svou žádost. A pak již jen čekat. První pokus nevyšel. Druhý téměř. A do třetice všeho dobrého Francie otevřela svou náruč. Do odjezdu zbývaly necelé tři týdny, a tak bylo co zařizovat. Odhlásit zdravotní pojištění. Přihlásit se k evropskému pojištění účastníků mezinárodních projektů. Vyplnit smlouvu a pečlivě si přečíst veškeré povinnosti, ale i práva. Nastudovat si dobrovolnickou chartu, poslání Sboru solidarity i jeho obecná pravidla. Rozloučit se s kamarády a pak jen již vyrazit směr letiště. S kamarádkou Jesssie si tam dát poslední kafe, obejmutí a pak již nastoupit do jednoho z posledních letadel.
A co si Natka na své dobrovolnické cestě užívá nejvíce?
Co si na své práci užívám nejvíce je to, že sama sebe vzdělávám o možnostech cestování a multikulturního života, abych pak mohla vzdělávat ostatní (např. když pořádáme přednášky na školách).
Čtenářům je však jasné, že ne vše je snadné. Tím spíše nyní, v době pandemie. A tak jsme se Natky optaly i na složitosti.
Pokud jde pak o samotný život ve Francii, tak je pro mě nejtěžší jazyková bariéra, protože většina lidí tady anglicky nemluví, což je ale motivací pro zlepšení mojí francouzštiny.
A pozitivum?
Pozitivní poznatek bylo, jak tu jsou lidé milí a zdvořilí.
A tak Natce pochopitelně přejeme především pevné zdraví, spoustu energie, příležitostí k učení a rozvoji, navazování nových přátelství a radost plynoucí z toho, že se momentálně kolébá na dobrovolnické lodi. Ať ji ta loď doveze příští rok do klidného přístavu.
Autorka článku: Gabriela Medwell
