Bez dobrovolníků si už život neumíme představit
Dnes, 2. 4., je Den autismu. Připomeňme si ho krásným rozhovorem s dobrovolnicí Aničkou, která se stala skvělým parťákem chlapečkovi s autismem.
Náš 13letý syn Ángel má diagnózu autismu a přes 7 let nám pomáhají dobrovolníci - nejnovější posilou je Anička Lyerová. Je jí 18, a tak by klidně mohla být Ángelovou starší sestrou. Ten ji už miluje a to k nám přišla teprve před pár týdny. Ptá se po ní a vypráví nám smyšlené příběhy, v kterých se svojí kamarádkou Aničkou zažívá různá dobrodružství.
Aničko, proč ses do dobrovolnictví pustila?
Dobrovolnictví mě lákalo už od prvního stupně základní školy. Odjakživa jsem chtěla pomáhat v domově důchodců nebo se věnovat práci s dětmi. Teď jsem se k tomu konečně odhodlala a bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí.
Co tě přitáhlo zrovna do oblasti autismu?
S pár jedinci s autismem jsem se během života již setkala a vždy mě fascinoval jejich pohled na svět, jejich myšlení a nadšení, které dokáží do života přinést.
Jak ses dozvěděla o www.dobrovolnik.cz?
Při hledání nabídek dobrovolnictví jsem na stránku dobrovolnik.cz narazila hned jako první. Ángel mě zde zaujal hned na první pohled a měla jsem jasno. Bez váhání jsem se na nabídku ozvala a mám radost, že vše vyšlo.
Nebála ses, když jsou zrovna všude korona restrikce?
Naopak, zrovna korona mi k dobrovolnictví tak trochu pomohla. Díky distanční výuce mám teď více volného času a řekla jsem si, kdy začít, když ne teď.
Jak se k tvému dobrovolničení staví tvoje rodina?
Rodina mě v dobrovolnictví podporuje. Jsou rádi, že jsem našla něco, co mě baví a čím mohu vyplnit svůj volný čas. Vidí, že jsem z této zkušenosti nadšená a radost sdílí se mnou.
Znáš někoho dalšího, kdo dělá dobrovolníka?
Do dobrovolnictví jsme se pustily spolu s kamarádkou, navzájem jsme se trochu postrčily a podpořily a vzájemně překonaly počáteční strach. Kamarádka dobrovolničí u chlapečka s autismem a mentální retardací a o svých zkušenostech také vypráví s nadšením.
Je to tvoje první dobrovolnictví?
Ano, je to moje první zkušenost.
Jaký máš k Ángelovi vztah?
Ángel na mně už od začátku působí úžasně. Na první návštěvu jsem šla s mírným strachem, ale odcházela jsem s jistotou, že tohle je dobrovolnictví přímo pro mě. Ángela jsem si už během těchto pár týdnů zamilovala a neskutečně se těším na každou návštěvu.
Co tě překvapilo?
Ze začátku jsem vůbec nevěděla, co mám očekávat. Překvapilo mě, jak mile mě Ángel přijal a komunikoval se mnou a také jaká to vlastně může být ohromná zábava.
Jak se ti líbí váš společný čas?
Každý den s Ángelem je něčím jedinečný, a to mě právě moc baví. Člověk se s ním dokáže oprostit od svých každodenních starostí a aspoň na chvíli vnímat svět trochu jinak, ať už stavíme z kostek, hrajeme si s loutkami nebo foukáme do igelitového sáčku.
Co ti těch pár týdnů dalo?
Od počátku jsem byla dost uzavřená, pořád trochu jsem, ale už za těch pár týdnů vidím zlepšení v tom, jak se dokážu otevírat. Můj strach se projevit je již mnohem menší a už mi nedělá takový problém své emoce vypustit na povrch.
Co ses dozvěděla o sobě?
Jednou z nejdůležitějších věcí, co mi to rozhodně dalo, je jistota, že v této činnosti chci pokračovat i v budoucnu. Pořád jsem se setkávala s nejistotou, jakou cestou se do budoucna vydat, ale teď už mám jasno. Uvědomila jsem si, jak mě naplňuje trávit čas s někým jako je Ángel a tímto směrem chci vykročit i ve svém budoucím studiu.
Děkujeme moc Aničce i všem dalším dobrovolníkům!
Myslíme si, že jsou to takoví andělé v lidských tělech. Pro děti jako je Ángel, které mají velké problémy v sociální oblasti a v budování vztahů, je právě dobrovolnictví ohromným darem do života. Někteří dobrovolníci jsou s námi v kontaktu do teď a tvoří naši širší rodinu.