Dobrovolníci z BKB pomáhají obětem trestných činů

Pokud to správně chápu, dobrovolník u vás pomáhá s právním a psychosociálním poradenstvím. Můžete být konkrétnější? Jaké případy může u vás dobrovolník řešit?

Ano, ovšem mimo právní a psychosociální poradce máme ještě asistentky. Ty jsou vlastně prvními osobami, se kterými se klient setkává face to face. Zjistí, zda k nám klient skutečně patří, seznámí ho s průběhem konzultace, s pravidly a právy a společně vyplní hlavičku záznamového listu. Poté klienta uvádí to konzultovny, kde se klient setkává s dalšími dvěma dobrovolníky, kteří pracují vždy ve dvojici. Klientovi je tak poskytnuta psychosociální podpora, otevření bezpečného prostoru, ve kterém může mluvit a určité zklidnění. Současně může čerpat i právní informace. Občas se stává, že klient jde pouze za právníkem, ale prostor dostanou oba poradci, i když to není půl na půl.

Dobrovolníci se setkávají s širokou škálou klientů se zkušenostmi s různými trestnými činy či přestupky. Také se  mohou setkávt s klientem, který se domnívá, že je obětí trestného činu, ale ve skutečnosti tomu tak není. Pak je potřeba mu vysvětlit, proč tomu tak není, věřit síle jeho prožitku, nebagatelizovat jeho situaci a nabídnout mu kontakty organizací, kde mu mohou pomoci. Když se vrátím ke klientům, kteří k nám skutečně patří, jsou to nejčastěji oběti domácího násilí (zhruba 30% případů), stalking, znásilnění, podvody, ublížení na zdraví, a další.

Dobrovolník  musí mít potřebné vzdělání (podmínkou je ukončený studijní program v oborech právo, právní věda, sociální práce nebo psychologie). O to těžší asi je dobrovolníky hledat. Odkud k vám dobrovolníci nejvíce přicházejí? Kolik má nyní na Liberecku Bílý kruh bezpečí dobrovolníků? Daří se vám pokrýt vaše potřeby?

Vzdělání je skutečně podmínkou, kterou musí splnit. Dobrovolník poskytuje odborné poradenství ve specifickém oboru, takže to nemůže dělat kdokoliv. Ve skutečnosti však stačí ukončené bakalářské vzdělání a pro asistentky maturita, ovšem i většina z nich má vysokoškolské vzdělání, jen v jiných oborech nebo jsou studentkami sociální práce či psychologie. Právě nyní máme na pozici asistentky studentku psychologie, která úspěšně složila státní zkoušky a na podzim se bude účastnit interního kurzu pro psychosociální poradce. Oproti např. Praze, Plzni nebo Brnu máme nevýhodu, že v Liberci není studijní obor z oblasti práva ani psychologie.

Když vnímáme úbytek dobrovolníků (např. když nám odchází na mateřské, stěhují se nebo se rozhodnout svoji dobrovolnou činnost z nejrůznějších důvodů ukončit), zveřejňujeme inzeráty o náboru nových dobrovolníků např. do prostor TUL, knihoven, na internetové či FB stránky, do právních listů a podobně. Myslím si však, že nejlépe funguje zprostředkování informace od stávajících dobrovolníků svým kolegům nebo známým, takto se k nám přihlásilo asi nejvíc zájemců, na základě zprostředkovaných zkušeností. Také se k nám přidali kolegové z jiných poboček, kteří se do Liberce nebo okolí přestěhovali.

Aktuálně máme 29 dobrovolníků (9 asistentek, 9 psychosociálních poradců a 11 právních poradců) z nichž je 20 skutečně aktivních a docházejí do služeb. Je pravda, že někteří chodí méně často z důvodu nadměrného pracovního nebo rodinného zatížení a teď nám odešla další právnička na mateřskou. I když se v současné době daří pokrývat služby celkem dobře, bylo by fajn mít minimálně pro odborné pozice jednoho nebo dva navíc.

Jak to s dobrovolnictvím u vás funguje? Má dobrovolník v začátcích oporu v profesionálních zaměstnancích? 

Nově příchozí dobrovolníci oporu určitě mají, ovšem s těmi profesionálními zaměstnanci je to hodně omezené. Vlastně tady jsem jediným zaměstnancem na plný úvazek a pak samozřejmě jednatelka, která je také k dispozici. Podpora se dobrovolníkům dostane již v průběhu přípravy na činnost, kdy každý musí projít interním vzdělávacím kurzem, bez kterého nemohou dobrovolnou činnost vykonávat. Tam jim jsou k dispozici opravdu špičky ve svých oborech (Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., Dr. h. c. nebo JUDr. Tomáš Durdík), musí také absolvovat minimálně tři náslechy. Když se nový dobrovolník chystá k zápisu do prvních služeb, jsou mu doporučeni zkušení kolegové, ke kterým se může připsat, aby alespoň jeden z dvojice poradců byl opravdu zkušený a dokázal zareagovat na případné nenadálé situace. Samozřejmě jsem jim sama k dispozici s jakýmkoliv dotazem a prostor dostávají i na poradách či supervizích.

Přeci jen bude asi dobrovolnictví ve vaší organizaci psychicky náročnější…stalo se někdy, že by dobrovolník řekl, že už poradenství psychicky nezvládá?

Máme stanovené supervize pro dobrovolníky, které se konají 4x do roka. Nevzpomínám si, že by někdy nastala situace, kdy by dobrovolník psychicky nezvládal. Přece jenom, nejčastěji se jedná o lidi, kteří se s oběťmi alespoň okrajově setkávají ve svých zaměstnáních, takže vědí, do čeho jdou. Určitě jsem zaznamenala emoce jako naštvání, šokování brutalitou, možná i určité bezmoci u negujícího klienta, který nechtěl nic slyšet, určitě i psychickou náročnost, ale nikdy ne nezvládnutelnou.

Jak dlouho u vás v průměru dobrovolníci zůstávají? 

To úplně přesně nedokážu říci, máme dobrovolníky, kteří tady byly ještě před vznikem BKB, tedy v historicky existující poradně pro oběti trestných činů, pak tady jsou takoví, kteří aktuálně mají několikaletou pauzu, ale komunikujeme spolu a mají v plánu v budoucnu opět nastoupit. Některé ženy se po mateřské vrátí, jiné se úplně odmlčí. Aktuálně máme nejmladší, 2 roky sloužící dobrovolníky a nejstarší přes 15 let.

Co obnáší role koordinátorky dobrovolníků ve vaší organizaci? Jak dlouho se už vlastně dobrovolnictví (vy osobně) věnujete?

Sluší se začít tím, že bývám přítomna pohovorům s novými zájemci o dobrovolnictví. Jako koordinátorka dobrovolníků mám na starosti zajištění obsazení služeb v poradně, kde se musí setkat tři dobrovolníci z různých oblastí (asistentka, psychosociální a právní poradce). Dobrovolníci si termíny zapisují kvartálně, takže po zbytek čtvrtletí dohlížím na jejich plnění. Dobrovolníky informuji o objednaných klientech, řeším nemoci a výměny služeb. Dobrovolníky také informuji o dalších aktivitách organizace, kterými jsou porady a supervize, dávám jim prostor pro připomínky, kterým se pak budeme věnovat. Dalšími doplňkovými aktivitami jsou i různé přednášky či konference, na které dobrovolníky také zveme. Aby naše komunikace nesklouzla do módu, kdy se jim ozvu jen, když něco potřebuji, prokládám naši komunikaci e-maily nebo telefonáty s pozdravem, přáním, poděkováním za spolupráci nebo jinak pozitivně laděnými informacemi.

Já sama se dobrovolnictví věnuji od nástupu na VŠ, kdy jsem se stala dobrovolníkem v hospici. Činnost jsem přerušila nástupem na mateřskou, po které jsem nastoupila do Bílého kruhu bezpečí, kde jsem se současně s pozicí sociálního pracovníka zhostila i pozice dobrovolníka, psychosociálního poradce. Dohromady se dobrovolné činnosti věnuji asi 7 let.

V čem je pro vás práce s dobrovolníky přínosná a co vás naopak unavuje?

Přínosná je pro mě v setkávání s kolegy z různých oborů. Když řeším s klientem situaci, kde je nějaký přesah mimo moji sociální oblast, mohu zavolat kolegům advokátům, policistům, státním zástupcům nebo třeba psychologům a poradit se s nimi. Také ráda sleduji tu energii a čas, který vkládají do své činnosti bez nároku na odměnu proto, že to považují za smysluplné.

Únavnou pro mě je občas zdlouhavá komunikace, kdy mi někteří neodpovídají na e-maily a já je pak musím uhánět. Není mi to příjemné a nerada je ruším v jejich zaměstnáních nebo večer, kdy jsou s rodinami. Sama se však snažím reagovat na jejich zprávy co nejdříve (když ne obratem), proto mě trochu zlobí, když od nich skutečně potřebuji znát jejich reakci nebo pohled na věc nebo jenom informaci, zda se zúčastní porady, a ani na opakované zprávy mi nereagují.

Můžete shrnout, pro koho je dobrovolnictví u vás vhodné a co dobrovolníkovi přinese?

Dobrovolnictví je vhodné pro každého, kdo splňuje vstupní podmínky, vidí smysl v pomoci obětem trestných činů, má zájem o rozšíření svého zaměření a další vzdělávání v této oblasti, zajímá ho přímá práce s klientem. Dobrovolník načerpá zkušenosti z dané oblasti a seznámí se se zajímavými kolegy. Studenti úročí své zkušenosti během svého studia a můžete zahlédnout, že např. psychologové (a nejen oni) uvádí činnost v Bílém kruhu bezpečí do svých životopisů.