Dobrovolnictví dokáže i zázraky
Dnes se podíváme do ValMezu. Zde je koordinátorkou dobrovolníků Diakonie Valašské Meziříčí paní Alena Hellerová, kterou jsem požádala o rozhovor o její práci, činnosti místních dobrovolníků a nepřijdete také o dojemný až zázračný příběh jednoho z nich.
Jaká byla Vaše cesta k pozici koordinátorky dobrovolnictví?
Vystudovala jsem obchodní akademii, ale vyhledávala jsem práce v sociální oblasti. Proto jsem si dodělala vyšší pedagogickou školu, abych mohla pozměnit své profesní zaměření. Při tomto studiu jsem začala pomáhat jako dobrovolník u dětí s mentálním a fyzickým postižením. Po studiích jsem jela jako dobrovolník na rok do mezinárodní komunity Archa, kde jsem asistovala dospělým lidem s mentálním postižením. Byl to jeden z nejdůležitějších roků mého života, kdy jsem si uvědomila dost věcí, právě díky soužití s lidmi postiženými i zdravými. Po návratu jsem krátce pracovala v sociální oblasti a poté jsem byla několik let na mateřské. Když jsem pak hledala práci, mé vzdělání už nestačilo, musela jsem se ohlížet opět po administrativě. Tak jsem se dostala na pozici PR, PR a koordinátora dobrovolníků. Tehdy byla Diakonie ve Valašském Meziříčí (dále jen DVM) ještě menší organizací a tyto spojené funkce nebyly zas až takovou výjimkou. Účastnila jsem se vzdělávacího kurzu Management dobrovolnictví, který organizovala Hestia. Vzdělávala jsem se i v oblasti PR neziskových org. Postupně se však organizace rozrůstala a s ní narůstal i objem práce. V současné době vykonávají zmíněnou funkci tři lidé a já jsem si ponechala to, co mi bylo nejbližší – dobrovolnictví. Na část úvazku však pomáhám v PR – při akcích, správě FB a webu. Moje práce mě moc baví, je to opravdu pestré a setkávám se samými zajímavými a dobrými lidmi.
Kolik máte dobrovolníků a v jakém složení?
Celkem nám v roce 2022 pomáhalo 75 registrovaných dobrovolníků, kteří odpracovali 4906,5 dobrovolnických hodin. Zanedbatelný není ani počet jednorázových dobrovolníků, kterých bylo 36 a odpracovali 299 hodin. Co se týká věku, zhruba 40 procent je v produktivním věku (pracující), 40 procent je v důchodovém věku a 20 procent jsou studenti.
Je ve vašem regionu nějaké specifikum v oblasti dobrovolnictví?
V našem regionu je nižší účast věkové skupiny 18 – 35 let na dobrovolnictví než ve velkých městech, protože středoškoláci sem odchází studovat a často se už do svého rodného kraje nevrací.
Jak široká je Vaše působnost, jakým oblastem se věnujete?
V současné době provozuje DVM 10 sociálních služeb a 2 zdravotnické služby, ročně poskytne péči cca 1900 lidem ve Valašském Meziříčí a okolních obcích. Dobrovolníci jsou zapojeni do dlouhodobých a krátkodobých aktivit. Cílem dobrovolnické činnosti je přispívat ke zkvalitnění života klientů pobytových, terénních i ambulantních služeb DVM, napomáhat svou přítomností k jejich psychické pohodě a předcházet jejich sociální izolaci. Naší cílovou skupinou jsou senioři se sníženou soběstačností, lidé se zdravotním postižením či chronickým onemocněním a lidé s nevyléčitelným onemocněním.
V jakých oblastech u vás dobrovolníci pomáhají?
U seniorů a lidí se zdrav. postižením či chronickým onemocněním v jejich domácnostech:
Dobrovolník nabízí těmto lidem společnost, čas naslouchání a popovídání si. Spolu s dobrovolníkem mohou podnikat aktivity, které odpovídají jejich zálibám a které sami nemohou absolvovat (např. návštěva obchodu, kavárny, kina, kadeřnice či pedikérky). Dobrovolníci napomáhají prevenci sociálního vyloučení těchto osob a prevenci zhoršení jejich psychického stavu následkem samoty. Typickým dobrovolníkem jsou zde studentky (18+) a pracující ženy s odrostlými dětmi, které hledají novou životní náplň (40+). Jedná se o dobrovolnictví dlouhodobé, ve výjimečných případech krátkodobé (např. studenti, kteří pomáhají během prázdnin).
V Denním stacionáři Dobromysl
Dobrovolník může lidem číst knihy, povídat si s nimi, zpívat, pečovat s nimi o bylinkovou zahrádku, hrát jim na hudební nástroj apod. Spolu s pracovníky doprovází klienty na různé akce mimo zařízení, jako jsou např. farmářské trhy. Dobrovolník znamená pro klienty vítané zpestření, je důležitým člověkem, který přináší podněty „zvenčí“. Velice vítané jsou návštěvy dětí, ať už jsou to skupinky s nadšenou paní učitelkou, nebo jednotlivé maminky – dobrovolnice – které berou své děti sebou. Říkáme tomu „baby-terapie“. Mladá maminka si s klienty vypije kávu a mezitím si dítě hraje s balonky nebo panenkami, které tu máme. Děti se starými lidmi přirozeně komunikují. Dělají na ně obličeje, podávají jim míček… Je úžasné pozorovat, jak dokážou malé děti zaujmout a v dobrém slova smyslu „zaktivizovat“ člověka, který třeba už nejeví o jiné věci zájem.
V Hospici CITADELA
Přítomnost dobrovolníka by měla klientům přinášet uklidnění, rozptýlení a naplňovat potřebu pozornosti. Dobrovolník dělá klientům společnost, naslouchá jejich životním příběhům, doprovází je do zahrady hospice, případně do kaple nebo na společné aktivity. Je zde zapotřebí velké citlivosti, vyzrálosti, otevřenosti a respektu ze strany dobrovolníka. Pro dobrovolníky organizujeme také pravidelná školení z oblasti paliativní péče, zaměřené na doprovázení klientů v závěru života.
V Domově se zvláštním režimem
Dobrovolník navštěvuje seniory, kteří v domově žijí a dělá jim společnost. Velmi oblíbené jsou „hudební návštěvy“, tj. dobrovolníci, kteří hrají na nějaký hudební nástroj nebo ti, kteří se nebojí si s klienty zazpívat. Dobrovolník pomáhá při společných aktivizačních činnostech, jako je cvičení, pečení, vaření, tvoření s klienty, nebo při vycházkách. Díky dobrovolníkům se tak mohou klienti dostat na různé akce v blízkosti, jako jsou folklorní vystoupení, farmářské trhy nebo třeba „Guláš fest“. Dobrovolník doplňuje práci aktivizačního pracovníka o individuální pozornost vůči jednotlivému klientovi a snaží se reagovat na jeho individuální záliby (hra šachů, pozorování květin, čtení apod.)
Dobrovolnictví v Sociální rehabilitaci a v Chráněném bydlení Johannes
Dobrovolníci v těchto službách pomáhají lidem se zdravotním nebo kombinovaným postižením smysluplně trávit jejich volný čas a začleňovat se tak přirozeně do běžné společnosti a místní komunity. Společně podnikají aktivity, které odpovídají zálibám klienta i dobrovolníka – mohou to být výlety, návštěvy kina, jízda na kole, plavání, návštěva kavárny, atd. V Chráněném bydlení žije 10 dospělých mužů s postižením, proto jsme rádi, když se objeví dobrovolníci muži, aby mohli být klientům nejen kamarády, ale také přirozenými mužskými vzory. Bohužel je jich stále nedostatek. Ti, které máme, jsou ale skvělí!
Dobrovolnictví na podporu služeb
Řada dobrovolníků pomáhá v dobročinném obchůdku Darovánek. Přijímají, třídí a vystavují darované oděvy, obuv, módní doplňky, hračky, knihy, nádobí apod. Tyto věci pak prodávají a výtěžek je určen na podporu služeb Diakonie. Účastní se také jednorázových akcí, jako jsou jarmarky, kde informují o službách Diakonie. Pomáhají zde především ženy od 60 let výše, které hledají novou životní náplň. V kolektivu dobrovolnic přirozeně vzniká svépomocná skupina lidí, kteří se navzájem podporují a tráví spolu čas i mimo dobrovolnickou službu. Jedná se většinou o dobrovolnictví dlouhodobé, výjimečně krátkodobé.
Další dobrovolníci pomáhají např. při přípravách a realizacích zahradních slavností, olympiády, benefičních akcí, prezentačních akcí jako je např. Den Diakonie či veletrhy sociálních služeb. Jeden dobrovolník – student fotografie– nám také pravidelně pomáhá při tvorbě propagačních a informačních materiálů. Ještě nedávno mohli lidé shlédnout v místní knihovně výstavu fotografií z našich služeb, kterou nazval Doteky života. Dobrovolníci pomáhají i při údržbě zahrad, které naši klienti využívají k pobytu a procházkám či vytváření pěkného prostředí v pobytových zařízení, jako je osazování truhlíků na balkonech pokojů klientů, umisťování krmítek, zdobení stromečků apod. Rádi zde spolupracujeme s týmy firem, které umožňují svým zaměstnancům účast na dobrovolnickém dnu v neziskové organizaci v rámci jejich pracovní doby
Na závěr poprosím o jeden dobrovolnický příběh, který se Vám zapsal do srdce…
Na jarmarku neziskovek nás jednou oslovil vousatý mladý muž, který se věnoval IT a počítačové grafice, s tím, jestli by nám mohl nějak pomoci v Diakonii. Působil trošku nejistě a zasmušile. Přesto mi naprosto upřímně sdělil, že už přes deset let touží s manželkou po děťátku, ale nedaří se a jsou z toho čím dál smutnější. Tak si řekl, že je čas, aby se na to přestali tak upínat a vložili svou energii jinam. Tehdy jsme měli naprostý nedostatek mužů v dobrovolnictví pro chlapy v chráněném bydlení. Tomáš tam začal pravidelně přicházet a věnoval se jednotlivým klientům. Bral je na výlety, zašli do kina nebo na pivo… Klienti si jej hned oblíbili a Tomáš mezi nimi také jakoby „rozkvetl“. Zvlášť pro mladé kluky s mentálním postižením byl přirozenou mužskou autoritou a na Tomášovi bylo vidět, že ho dobrovolnictví skutečně baví. Byl vynalézavý a nebál se zeptat. Někdy se klientům věnoval i společně se svou manželkou. Začali k sobě také zvát na nedělní obědy ženu s mentálním postižením, která bydlela v jejich blízkosti. Uplynul rok a já jsem se dozvěděla radostnou novinu – Tomáš a jeho žena čekali děťátko! Všichni jsme jim drželi palce. Dnes už má Rozárka dva roky a neznám šťastnější rodiče. Pro mě je to jeden z nejhezčích příběhů, protože ilustruje to, že dobrovolnictví je obohacením nejen pro klienty, ale i pro dobrovolníky samotné.
Děkuji za rozhovor a hlavně za Vaši práci, ať se Vám daří!
Fotografie a více info https://www.diakonievm.cz/.
