EUROHRY Doksy – víkend plný stovek dobrovolníků a sportovců

Lucka, Kája, Eva, Hynek a dva Tomášové – šestice z Nového Boru, která se letos Euroher účastnila poprvé. Jaké jsou tedy postřehy některých z nich?

Kája: „Překvapení – výborná organizace, že tam bylo hodně lidí, nikde jsme nečekali... to mě fakt překvapilo“.

A s jakými očekáváními jsi do Doks odjížděla?

„Očekávání? (smích).  Jela jsem tam kvůli zábavě a ze sebe vydat co největší výkon, a tím jsem se třeba překvapila. Že jsem bojovný a  fandící typ, to jsem věděla, ale že jsem taková bojovnice, to jsem možná nevěděla“

A co obavy? Měla jsi nějaké?

„Obavy, že to se mnou někde flákne, protože mám arytmii.. ale jinak dobrý (smích).“

Hladký chod Euroher je zajišťován desítkami dobrovolníků. Vnímala jsi je? A máš s nimi nějaký zážitek?

„Třeba na horolezecký stěně, tam byl kluk, který jistil a ostatní skákali a on tam lítal, ale pořád se usmíval.. nenechal se vyvést z míry, někdy se i třeba bouchl a furt se usmíval, to bylo takové milé.“

A motivoval tě tento zážitek třeba působit jako dobrovolnice?

„Já už jsem dobrovolnici dělala, v duatlonu, co pořádal kamarád Tomáš.“

A na závěr je něco, co bys chtěla dodat?

„Že se těším na příští rok, že mě to hrozně nabilo. A to jsem vlastně nečekala, a že budu mít chuť takhle dál závodit.“

Jeden ze dvou Tomášů, nejmladší člen týmu, co jej překvapilo?

„Očekával jsem, že tam bude narváno, ale disciplíny byly rozložený, bylo to všechno dobře zorganizovaný.“

A dozvěděl jsi se něco o sobě?

„Třeba že mi nejdou míčový hry“ (smích)... To jsi nevěděl? „Věděl, ale utvrdil jsem se v tom“

Jak se to vlastně stalo, že jsi se Euroher účastnil?

„Jednou, asi dva měsíce před tím, jsme se dohodli v hospodě, že budeme konkurovat jinému týmu“ (smích)

Když by se někdo chtěl zúčastnit, co bys poradil?

„Sestavit dobrej tým, ale byl byl někdo vytrvalec, někdo na míčové hr, strategicky zvolit hráče, ne všichni všechno, ale vyselektovat..“

A do třetice, jak Eurohry a působení dobrovolníků na nich vnímala Evča?

„Překvapilo mě špičkově vybavený zázemí, to zázemí těm lidem, jak bylo o nás postaráno, obsazení lidí a pak přátelství.. Z Euroher jsem si přivezla  úžasný dojmy a vyčerpání (smích) a přátelství, to je právě to, s čím jsme tam do toho šli. Příští rok bych na Eurohrách chtěla být lepší než letos, třeba v tenise... ten si mě tak podal, to fakt nechceš (smích)....No a  co bych tam přivítala je, kdyby ty hry se nějak uzpůsobili tak, aby byly všem dostupný, aby to bylo ve sportovním duchu, ale aby tam byl humor....“

A protože Eurohry jsou záležitostí dobrovolníků, kteří vstávají v sobotu ráno v pět, aby již na půl šestou připravili svá stanoviště. Zajišťují závodní den do pozdního večera a v neděli jsou opět na svém místě s rozbřeskem, zeptali jsme se i jednoho z nich, Michala, který se namočil do dobrovolnictví relativně nedávno.

Michale, co tě bavilo na Eurohrách?

“Sledovat to nadšení soutěžících, někdy to bylo dost nakažlivé, s jakou vervou do toho šli a zároveň si to užívali většinou. No a motivace se tohoto zúčastnit a vyzkoušet si to i jako závodník.”

A co Ti tato dobrovolnická zkušenost dala?

Dalo mi to pocit štěstí a radosti že jsem mohl svým způsobem pomoci ke štěstí jiným. A taky dobrý pocit že naše společnost není vlastně tak špatná, když se našlo tolik dobrovolníků na tak velikou akci. A věřím že to nikdo nedělal z donucení”

Snad jste si vy, čtenáři, udělali alespoň malý obrázek o tom, co to Eurohry v Doksech u Máchova jezera jsou. A třeba se příští rok setkáme na startovní čáře. Ať již přijedete závodit, anebo pomoci svýma rukama. V tom druhém případě si jistě navíc odvezete podobné pocity, o kterých mluvil Michal. Pocity štěstí a radosti z pomoci druhým. Pocity, které jsou odměnou komukoliv, kdo se na dobrovolnictví dá. A že je dobrovolnictví vysoce nakažlivé, tomu věřte! J

Autorka článku: Gabriela Medwell