Lidi od sportu jsou zvyklí pomáhat

V našich článcích jsme už nespočetněkrát dokázali, že dobrovolnictví může mít mnoho podob. Většinou se zde nicméně setkáváte s příběhy, články a rozhovory ze sektoru sociální práce, vzdělávání či zdravotnictví. Dnes ale nahlédneme pod pokličku jiné oblasti, a to sportu, kde dobrovolníci hrají – a doufejme, že nadále budou hrát – zásadní roli. Při organizaci závodů či jiných sportovních akcí jsou totiž nepostradatelní. Oslovili jsme tedy odborníka na slovo vzatého – pana Tomáše Mirovského – zkušeného koordinátora dobrovolníků některých akcí pořádaných pod hlavičkou Českého olympijského výboru.

D.cz: Co všechno si pod dobrovolnictvím na sportovních akcích vlastně můžeme představit?

TM: Dobrovolník je členem realizačního týmu, stará se o organizaci té akce. To je důležité, směřovat tu účast dobrovolníků právě k realizaci té akce. Dobrovolník dělá všechno, co je potřeba, což je taková nic neříkající odpověď, ale když vezmeme třeba běžecký závod, tak to zahrnuje zajištění běžecké trati, zajištění služeb – to znamená úschovnu, masáže, občerstvení…

Dále tu mohou být i dobrovolníci, kteří pomáhají přímo běžcům nebo návštěvníkům s orientací, jiní mohou být v tiskovém centru, nebo ve VIP části. Těch činností je opravdu hodně. Jsou i dobrovolníci maskoti, a to je celkem žádaná činnost.

D.cz: Co je u sportovního dobrovolníka nejdůležitější? Co by měl umět?

TM: Vždycky je důležité, aby dobrovolníka ta činnost naplňovala, aby ho to bavilo. Protože jedna věc je, že přijde jednou, a druhá, že my potřebujeme, aby chodil pravidelně, protože tím pádem tu akci už zná a ví, jak spolupracovat. Takže pokud to jenom trošku jde, tak se snažíme vyhovět jeho představám.

Ale na některé činnosti skutečně už ty konkrétní kompetence musejí být – např. u masáží, to je jasné. Podobně, když hledáme někoho do tiskového centra, tak je fajn, pokud píše nebo třeba dělal školní časopis, nebo má už nějakou podobnou zkušenost. Jinde jsou zase požadavky na jazykovou vybavenost – třeba když sem jedou zahraniční výpravy a dobrovolníci mají být jejich doprovod, tak pochopitelně musejí mluvit jejich jazykem.

Je ideální, když si organizátor udělá nějakou strukturu koordinátorů dobrovolníků, kteří se s dobrovolníky mohou přímo spojit či setkat před akcí – a mohou tak i zjistit, co ten dobrovolník očekává a na co má kompetence. Může to být ale i opačně, že organizátor přímo vypíše pozice, které potřebuje obsadit.

D.cz: Vracejí se dobrovolníci opakovaně? Jste s nimi v kontaktu?

TM: Když se vracejí, je to skvělé. My takové dobrovolníky už známe z předchozí akce, víme, kde jsou jejich silné stránky, kam je radši naopak nedávat, protože tam dělají více zmatku, než je žádoucí… A oni znají nás, vědí, s kým budou jednat, vědí, že co organizátor řekne, tak to splní.

Snažíme se být s dobrovolníky v kontaktu i mezi jednotlivými akcemi. Olympijské festivaly se konají jednou za dva roky, takže tam je poměrně dost velká pauza, ale pochopitelně – oni mohou chodit i na jiné akce.

Víme, že jsou v kontaktu i mezi sebou navzájem, díky sociálním sítím – mají tam své skupiny. Kdokoli se něčeho účastnil, tak tam i může dát nabídku třeba na nějakou svoji vlastní akci. Určitě by bylo fajn, kdyby existovala přímo nějaká „organizace“, nebo organizovaná skupina lidí, kteří pomáhají na sportovních akcích. To je i vlastně takový náš jeden cíl, abychom o sobě navzájem věděli.

D.cz: Máte představu, jestli se ti, které znáte coby dobrovolníky ze sportovních akcí, věnují i jinému dobrovolnictví? Nebo jestli je tou hlavní motivací přímo zájem o sport jako takový?

TM: Řeknu to jen podle svého pocitu, protože nemáme žádné statistiky. Tu hlavní část tvoří lidi, kteří jsou spojeni se sportem, pomáhají na sportovních akcích a sport to pro ně to nejdůležitější, co je. Tou vazbou je spojení s konkrétní sportovní akcí anebo propojení s daným sportem… Když jsme měli mistrovství v hokeji, tak tam byla velká část dobrovolníků – víc než 30 % - kteří byli hokejisty a jinak dobrovolníky nejsou, a teď mi píší, že se těší na další mistrovství a že chtějí zase pomáhat. A myslím si, že většina těch lidí, co se účastní sportovních akcí, se účastní jako dobrovolníci ve sportu i jinak – ať už jako trenéři, rozhodčí apod., anebo je jim blízké i dobrovolnictví mimo tu danou sportovní akci. Myslím, že převaha je těch lidí, kteří se angažují celkově – a tohle je jedna z jejich aktivit.

D.cz: Dalo by se tedy hovořit o jisté tradici této formy dobrovolnictví?

TM: Já myslím, že ta tradice tu je. Většina lidí, kteří se kolem toho všeho pohybují, nějakým způsobem dobrovolníky jsou. Třeba pokud si nějaký klub bude něco organizovat, tak tam obvykle přijdou pomáhat rodiče, starší hráči, bývalí hráči… Také když se organizují nějaké atletické závody pro děti, tak tam i část organizátorů bude dobrovolnická. Sport je takhle na dobrovolnictví postaven. To, co dělám já, je jen jedna – byť velmi viditelná část toho, co všechno dobrovolnictví ve sportu představuje. Lidi od sportu jsou zvyklí pomáhat. A je to vidět i na tom, že chodí pomáhat i třetí generace, hodí více seniorů. A je radost s nimi spolupracovat, protože jsou dobře naladění.