Pět P na prvním místě!

Pátým rokem je v rámci srovnávacího výzkumu Místo pro život vyhlašován vítěz speciální kategorie Odpovědná aktivita roku. V ní je oceňována konkrétní aktivita, která kdekoli v ČR vedla ke zlepšení života obyvatel nebo přispívá ke zlepšení prostředí v lokalitě. Možnost nominace měli nejen členové kolegia, ale také zástupci municipalit a široké veřejnosti. Letošním vítězem se stal Program Pět P centra pro dobrovolnictví HESTIA.

Program Pět P

Vítězný Program Pět P (Pomoc, Přátelství, Podpora, Péče a Prevence) je dobrovolnický program určený dětem a mládeži ve věku 6 až 15 let, které to mají jakýmkoli způsobem v životě složitější než jejich vrstevníci. Na základě mnohaletých zkušeností s prací s dětmi se snaží prosadit myšlenku, že děti nepotřebují tolik hmotné statky jako dlouhodobou podporu, cit a zájem stabilní osoby. Program Pět P je založený na kamarádském vztahu dítěte s dospělým dobrovolníkem. Je určen dětem, jejichž zdravý vývoj je ohrožen nepříznivými vlivy a kterým by jakkoliv mohl prospět hodnotný vztah s dobrovolníkem-kamarádem. Nabízí pomoc dětem, které si obtížně hledají kamarády kvůli svým zdravotním, rodinným, výchovným, sociálním či jiným znevýhodněním. Program umožní dítěti celoročně se každý týden vídat se svým vlastním dobrovolníkem-kamarádem, který je mu oporou a podporou v těžké situaci, je odlehčením a možností něco příjemného zažít a zasmát se, vyslechne, poradí, pomůže, případně vyhledá pomoc.

Dlouhodobý vztah dítěte s dobrovolníkem vytváří prostor pro růst sociálních dovedností, posiluje sebevědomí dítěte a rozšiřuje jeho motivaci k navazování přirozených vrstevnických vztahů. Dobrovolník je v roli průvodce, ne vůdce. Musí mít věk nad 18 let a čas 2 až 3 hodiny týdně na schůzku s dítětem a k tomu jedenkrát měsíčně na skupinovou supervizi. Program Pět P pomáhá ročně více než 80 znevýhodněným dětem. „Já jsem za ocenění ráda, protože si myslím, že odvádíme dobrou práci a je v oboru řada dalších skvělých projektů. Občas jsme ale přeci jen trochu opomíjení a mám radost, když si nás někdo všimne a ocení, co děláme. Věnujeme se sice malé oblasti, ale dopad na děti to má opravdu velký a věříme, že děláme něco, co má smysl,“ říká Zuzana Lejsková, manažerka Programu Pět P z centra pro dobrovolnictví HESTIA.

ROZHOVOR

U příležitosti udělení ocenění Odpovědná aktivita roku 2024 jsme položili několik otázek Zuzaně Lejskové z centra pro dobrovolnictví HESTIA, která je manažerkou vítězného Programu Pět P. Komu a jak program pomáhá? Kdo se může stát dobrovolníkem? Jak se sama k práci dostala? Nejen to už v rozhovoru.

Nejprve přibližme čtenářům společnost HESTIA, která za Programem Pět P stojí…

HESTIA, centrum pro dobrovolnictví, byla založena už v roce 1993 dvěma psychology z pomáhajících profesí, kteří chtěli pomáhat rodinám. Byli to Jiří Tošner a Olga Sozanská. Taková podpora tu po revoluci chyběla. V roce 1996 přinesli Program Pět P ze Spojených států amerických. Program stojí na základech programu Big Brothers Big Sisters, který má více než stoletou tradici. Částečně se přizpůsobil na české prostředí. Program Pět P není jedinou iniciativou, kterou děláme. Jsme rozkročeni v dobrovolnictví v takových třech pilířích. Jednak máme vlastní dobrovolnické programy, momentálně je to Program Pět P, dříve Program Kompas a Program Tři generace, dále zprostředkováváme firemní dobrovolnictví. Hledáme možnosti, kdy si zaměstnanci firem mohou alespoň jednou za rok zkusit být dobrovolníkem a třeba se nadchnout pro nějakou oblast. Zároveň organizujeme cenu Křesadlo, kde oceňujeme dobrovolníky roku. Jsou to nominace z různých oblastí, cílem je ukázat, kde všude, i v regionech, může dobrovolnictví pomáhat. Vzděláváme koordinátory dobrovolníků, aby věděli, jak se zachovat v různých situacích. Snažíme se šířit myšlenku dobrovolnictví. Věříme, že dobrovolníkem může být kdokoli, jen je potřeba si najít vhodnou příležitost ve svém okolí, ať už člověk inklinuje více k pomoci dětem nebo seniorům, k ekologickým aktivitám, a to třeba i skrze náš portál dobrovolnik.cz. Snažíme se podnítit společnost, abychom si pomáhali.

V krátkosti, jak jste velká organizace a jak jste financováni?

Program Pět P je financovaný primárně z veřejných zdrojů. Jedním z největších donorů u nás je Magistrát hlavního města Prahy, ministerstvo vnitra, ministerstvo práce a sociálních věcí, pak jednotlivé městské části, ale třeba i Nadace Terezy Maxové, která mám pomáhá nabízet program rodinám. Jsme malá organizace, momentálně je nás osm lidí, kteří za tím vším stojí a snaží se to posouvat dále.

Jak byste charakterizovala Program Pět P?

Program Pět P je mentoringový dobrovolnický program. Je to program pro děti, které to mají složitější než jejich vrstevníci. Důvody můžou být různé, ale spojuje je to, že jsou ztraceni v tomto světě, chybí jim kamarád, nezapadají do kolektivu, společnost jim nerozumí, prošli si těžkými životními příběhy a nesou si v batůžku už hodně naloženo, i když to jsou ještě malé děti. Dobrovolníci jsou jejich velkými kamarády, vytvářejí jim bezpečné prostředí, kde se děti mohou cítit dobře, jsou dobře přijímané, nikdo je nesoudí. Dobrovolníci jim pomáhají rozvíjet sociální dovednosti, porozumění svým reakcím, zjištění, co je baví a co ne, naučit se říkat ne, což někdy také neumějí. Mají pozitivní vzor, někoho stálého ve svém životě, o koho se můžou opřít. Děti mají různé životní příběhy, máme tu děti, které si prošly domácím násilím, sexuálním zneužíváním, ale i děti s různými diagnózami, různými úzkostmi, depresivní děti, děti s ADHD, ale i děti z rozpadlých rodin, kde je třeba jen máma a nedokáže se jim věnovat ve volném čase, děti sedí jen doma a nemají možnost prozkoumat svět, protože rodina nemá zázemí a finance. Takové rodiny se k nám nejčastěji dostávají přes sociální pracovnice z OSPODu, na doporučení psychologa nebo terapeuta nebo na základě nějakého osobního doporučení. My se děti snažíme poznat, jakého kamaráda by si představovaly, co by s ním chtěly dělat a pak jim hledáme kamaráda, dospělého, je to osoba starší 18 let, aby si rozuměli a obě strany si to užily a měly krásné zážitky do života.

Jaké zážitky to jsou?

Je to o nich. Každá dvojice je jedinečná, mají jiné zájmy. Některé jsou více povídací, tak se jdou podívat třeba do Kočičí kavárny, tam si povídají, dělají si piknik, hrají deskové hry. Některé dvojice jsou akčnější, takže zkoušejí různé sporty, půjčí si paddleboard, ping pong, objevují zákoutí Prahy, zkusí únikovku. Celkově nejde o to, aby aktivity, které dělají společně, byly bombastické, ale je to o tom čase, že se jim někdo plně věnuje a je tam pro ně. I samotné válení sudů v trávě je vlastně skvělé.

Kolik dětí a dobrovolníků v programu je?

Naše kapacita ročně je na 70 až 80 dvojic. Aktuálně máme něco přes 40 dvojic, které se aktuálně potkávají. Ale bohužel nikdy nemáme dost dobrovolníků, takže aktuálně máme přes 30 dětí, které čekají na svého parťáka.

Jaká je oblast působnosti?

My působíme v Praze, ale jiné organizace napříč Českou republikou mají také Program Pět P nebo něco obdobného.

Jak se program od roku 1996 vyvíjí?

Program je stabilní. V období kovidu to bylo náročnější, protože nejsme sociální služba, takže jsme nemohli provádět výcviky dobrovolníků. Tam jsme zaznamenali pokles, který jsme využili k tomu, že jsme přepracovávali texty a letáky. Hodně vnímáme změnu v dětech, které máme. Kovid hodně zacloumal dětskou duší, začaly se k nám dostávat mnohem náročnější děti, které jsou na medikaci, přemýšlejí nad sebepoškozováním a podobně. Děti jsou náročnější a potřebují komplexnější péči.

Kdy to vlastně končí? Jinými slovy, jak dlouho může program trvat?

Závazek je jeden rok, aby si děti dokázaly vytvořit vazbu, uvědomit si, že ten člověk je po pár měsících neopustí. Výzkumy, kdy se zkoumaly mentoringové programy a přímo dopad Programu Pět P, je dokázáno, že vztahy by měly fungovat kolem jednoho roku. Možnost prodloužení dvojice máme až na tři roky. My totiž věříme, že kdy dvojice spolu tři roky funguje, tak už to není nějaká uměle vytvořená kamarádská dvojice, ale jsou to už kamarádi, které vypouštíme do světa a samozřejmě jsme tu kdykoli pro ně k dispozici. Dostává se nám hezká zpětná vazba, dostáváme fotky dvojic, které jsou spolu přes deset let, dobrovolnice už má svoje děti a chodí spolu ven s kočárkem a podobně. Pro mnoho dětí je dobrovolník i v rámci dospívání a dospělosti určitou pevnou kotvou v životě.

Co musí splňovat dobrovolník?

Musí projít sezení s psycholožkou, doložit čistý trestní rejstřík. Zároveň nám psycholožka pomáhá vytvářet vhodné dvojice, protože pozná, jakou mají osobnost. Následuje dvoudenní výcvik, který je hodně sebezkušenostní, poznáváme, co dobrovolníka baví, jaké jsou jeho hranice a obavy. Procházíme modelové situace, aby byli co nejvíce připraveni na to, co se může stát. My tady nehledáme dobrovolníka záchranáře, ale někoho, kdo u toho vydrží a bude ho to bavit. Někomu sedí ADHD nátura, má rád chaos, někdo si zase představuje sedět a malovat si. To se vše během výcviku zjišťuje. Když vznikne dvojice, chodí pravidelně na supervize, což je setkání dobrovolníků, kde se sdílí, co se jim stalo za poslední měsíc, chodí si pro radu. Ono je to náročné, začnete si postupně děti připouštět k tělu, žít i ten jejich život a je potřeba si udržet nějakou zdravou mez.

Jaká je Vaše pozice, jak jste tu dlouho a jak jste se k tomu dostala?

Já jsem tu šestým rokem, předtím jsem byla v jiném programu. Přišla jsem z úplně jiné oblasti. Jsem původně datový analytik z pojišťovny, ale uvědomila jsem si, že potřebuji dělat něco, kde uvidím dopad a budu vědět, že jsem alespoň jednomu člověku pomohla. V Programu Pět P jsem už čtyři roky, mám program na starosti, sháním veškerou finanční podporu, dbám o rozvoj a k ruce mám dvě skvělé koordinátorky. Společně máme na starosti i tu přímou práci, takže rozhovory s rodinami, kolegyně zajišťuje nábor dobrovolníků, účastníme se výcviků, vymýšlíme různé akce, abychom se potkali i jako skupina. Máme na starosti propagaci.

Kdo byl na stříbrné a bronzové pozici? Dočtěte článek ZDE.