V krajské liberecké knihovně se představili dobrovolníci – cizinci
V pátek 23.2. jsme měli možnost seznámit se díky jedné z řady akcí Týnes s několika příběhy zahraničních dobrovolníků. V sále Krajské vědecké knihovny v Liberci se sešly desítky lidí, aby si poslechli, kde a proč pomáhají dobrovolníci z Ukrajiny, Německa a Moldavska. Zároveň mělo toto poklidné pozdní odpoledne posloužit jako poděkování všem, ktěří v naší zemi dobrovolničí, ale kořeny mají jinde.
Celou akcí provázela energická ukrajinská moderátorka, jež dříve vykonávala funkci ředitelky mateřského centra Slunéčko pro ukrajinské předškolní děti. Jednotlivé příběhy propojovala dětská vystoupení:mtaneční vystoupení v podání česko-ukrajinského páru, hra na saxofon nebo zvonkohra.
Jevgenia Osovets vždy milovala sport. Po příchodu války na Ukrajině musela začít budovat svůj život v České republice. V již zmíněném centru Slunéčko cvičila s dětmi gymnastiku, pak si přidala i zumbu, pilates nebo jógu s maminkami. Dodnes se těmto aktivitám věnuje, a to bez finančního ohodocení, pouze jako dobrovolnice.
Dvacetiletý Němec, Lukas Fredelake, vykonává svou dobrovolnickou činnost v Muzeu města Ústí nad Labem. Věnuje se digitalizaci starých fotografií a dokumentů. Pomáhal i s převážením historické tramvaje do muzea nebo s expozicí Naši Němci, kterou může návštěvníky také provázet. V Čechách zůstane 12 měsíců a celou tuto dobu zasvětí dobrovolnictví.
Moldavan Georgij žije v České republice s manželkou a dcerou již od roku 2018. O organizovaném dobrovolictví se dozvěděl až po vypuknutí války na Ukrajině. Do té doby pro něj dobrovolnictví znamenalo spíš přirozenou snahu pomáhat ostatním. Od roku 2022 se angažoval jako humanitární dobrovolník a když se situace s uprchlíky z Ukrajiny trochu uklidnila, přemýšlel, jak by mohl pomáhat dál. Miloval okolí LIberce, rád poznával místní krajinu a zajímavosti, proto se rozhodl zprostředkovat svou lásku i uprchlíkům z Ukrajiny. V ADŘE pro ně zorganizoval desítky akcí, z toho minimálně 40 výletů. Nejdelší výlet měřil 12 km a největší výletní skupina čítala 115 lidí. Všechno dělal proto, aby se uprchlíci mohli navzájem poznat a sdílet spolu nejen strach a bolest z války v jejich rodné zemi, ale i nové zážitky, aby spolu mohli komunikovat.
Ukrajinka Natalia posluchačům vyprávěla o dobrovolnictví ve věznici, kam si chodí povídat s odsouzenými. I oni potřebují sdílet své zážitky a myšlenky a často nemají s kým. Společnost potřebuje polepšené vězně, je tedy třeba je podporovat v jejich sebereflexi a nápravě. Natalia to vnímá jako svůj úkol a je ráda, že může pomáhat. Podle ní je kdokoliv schopý pomáhat, stačí jen chtít. Každý může být dobrovolníkem.
Tato akce potvrdila, že dobrovolnictví může být velmi rozmanité a věnují se mu nejrůznější typy lidí a národností. Jak Michal Čančík, ředitel libereckého Regionálního dobrovolnického centra, zdůraznil: "Tyto akce jsou pro nás velmi důležité. Cizinci jsou v České republice často vnímaní jako příjemci pomoci a příspěvků, jako "zátěž" pro společnost. Nyní se ale mohla široká veřejnost přesvědčit, že cizinci mohou být a jsou pro naši společnost přínosem, a ti, kteří se v krajské knihovně představili, jsou zároveň nedocenitelnými šiřiteli dobra."
