Dnes je Mezinárodní den zdravotně postižených. Je čas rozhlédnout se kolem sebe!
Do užšího kontaktu s lidmi s postižením jsem se dostala až při studiu na vysoké škole, kdy jsem dělala dobrovolníka u dívky s autismem a kombinovaným postižením. Nikdy jsem si nemyslela, že můj život bude úzce spjatý s lidmi s postižením. Vždy, když se mě při studiu sociální práce ptali, s jakou cílovou skupinou chci pracovat, byly to děti. Člověk míní, život mění…
Ještě při studiu na VŠ jsem začala pracovat v organizaci Rytmus, která pracuje s lidmi s mentálním postižením. A tím to vše začalo… V r. 2012 jsem založila Dobrovolnické centrum, jehož první dobrovolnickým programem byl zaměřen na lidi s postižením. Vycházelo to z mé zkušenosti, že lidé s postižením, zejména ty, kteří dříve žili v ústavních zařízeních a nyní žijí samostatně s podporou sociální služby, nemají kolem sebe dostatek kontaktů, kamarádů, rodinu. Cílem dobrovolnického programu bylo najít těmto lidem parťáka, kterým jim ukáže, co vše mohou dělat, půjdou se spolu projít, zajdou do kina, na kafe, na koncert.
K lidem s postižením jsem se dostala ještě blíže narozením své dcery, která má vzácné nervosvalové onemocnění, v jehož důsledku nemůže samostatně chodit. To mě ještě více dostalo do komunity lidí s postižením a jejich blízkých. Hledali jsme pro dceru různé možnosti rehabilitací, které by jí mimo pravidelné cvičení, umožnily nejen „makat“, ale i se bavit. Objevili jsme u nás v Karlových Varech plavecký oddíl SK Kontakt Karlovy Vary, který plave s lidmi s postižením. Plavou zde lidé s fyzickým, mentálním a kombinovaným postižením. V organizaci působí také dobrovolníci, kteří pomáhají v rámci pravidelného plavání, dále s organizací plaveckého pohárku, při pobytových akcích a při výjezdech na plavecké závody. Mimo pravidelné plavecké tréninky pořádá SK Kontakt KV také integrační plavání pro děti, kam dochází děti s postižením a děti zdravé.
Často, když nabízíme zájemcům o dobrovolnictví jako jednu z možností dobrovolnictví u lidí s postižením, mají z toho strach, bojí se těch lidí. Naprosto to chápu, i já jsme to tak měla. Postupně člověk zjistí, že k tomu není důvod. Hlavní je před těmito lidmi nezavírat oči a raději s nimi otevřeně mluvit.
Romana Trutnovská
Dobrovolnické centrum INSTAND, Karlovy Vary
